Pandemie může přinést "generaci karantény", varuje socioložka

Jižní Amerika není v tomto směru výjimkou a je mimořádně zasažená už kvůli vysokému počtu nakažených, poukazuje odbornice. Připomíná, že s 7,9 miliony případů nemoci covid-19 a 300 tisíci úmrtími s ní spojenými je region označován za nejpostiženější na světě, a proto Světová banka v červnu vydala odhad, že jihoamerická ekonomika letos propadne o 7,2 %.

Pandemie navíc zvrátila některé slibné, byť pozvolné trendy z posledních dvou desetiletí, upozorňuje Zorzoliová. Podotýká, že výrazný ekonomický růst způsobený boomem komodit před rokem 2013 i nová mzdová politika a sociální programy zaváděné některými levicovými vládami přitom začínaly snižovat obrovskou míru nerovnosti v regionu.

„V tomto kontextu jsou mimořádně silně zasaženi mladší lidé,“ píše socioložka. Vysvětluje, že uzavření škol poškozuje vzdělanost a podobně jako v jiných zemích i výhled profesní kariéry, a pokud region nedokáže virus zkrotit a nastartovat ekonomiku, vyroste „generace karantény“ chycená v pasti nezaměstnanosti, práce na černo a pracující chudoby.

Nezaměstnanost a námezdní ekonomika

Paralýza ekonomiky v důsledku pandemie vede k rapidnímu zhoršování počtu a kvality pracovních míst, konstatuje akademička. Odkazuje na odhady Mezinárodní organizace práce OSN, podle kterých současná krize letos vyhnala míru nezaměstnanosti v Jižní Americe z 8,1 % na 11,5 %, což znamená 11,5 milionu nových nezaměstnaných.

V květnu - tedy před největším úderem koronaviru - se očekávalo, že v důsledku toho se do chudoby propadne dalších 30 milionů lidí, uvádí Zorzoliová. Dodává, že postiženi jsou především mladí, u kterých byla již před pandemií nezaměstnanost třikrát vyšší než u starší generace.

„Je to však historicky vysoká míra černé práce v latinské Americe, co bude komplikovat zotavení,“ pokračuje socioložka. Nastiňuje, že již před pandemií více než polovina lidí v regionu pracovala na černo či na dobu určitou, bez jakékoliv sociální ochrany typu nemocenská či písemná smlouva, přičemž velkou část takových pracovních pozic vykonávají právě mladí lidé.

Při ekonomickém propadu vyvoleném pandemií se ještě více Jihoameričanů uchyluje při hledání obživy k námezdním pracím, což si však žádá svou daň, uvádí autorka komentáře. Vysvětluje, že živit se jako kurýr, řidič taxi či uklízeč skrze online aplikace bylo tvrdé i v minulosti, jelikož jde o málo placené pozice, často pod oficiální úrovní minimální mzdy, protože takoví lidé se často klasifikují jako osoby samostatně výdělečně činné, případně pracují mimo jakékoliv zákonné normy.

Tato práce je nejistá a nepřináší žádné zabezpečení či benefity typu zdravotní volno či placená dovolená, připomíná socioložka. Dodává, že vede také k izolaci, protože lidé pracující tímto způsobem zpravidla nepůsobí v pracovním kolektivu, navíc mají jen malé vyhlídky na kariérní růst.

Riziko a odměna

Během pandemie se rizika spojená s námezdní prací podstatně zvyšují, jelikož takto se živící lidé přicházejí do kontaktu s mnoha cizími osobami, konstatuje Zorzoliová. Poukazuje, že pandemie ale zvýšila poptávku po podobných službách, jelikož stále více lidí v karanténě si objednává domů nákupy a jídlo, případně využívají taxislužby místo veřejné dopravy.

Život námezdních pracovníků se ale nikterak nezlepšil, deklaruje odbornice. Upozorňuje, že v celé latinské Americe tito klíčoví pracovníci hlásí absenci osobních ochranných pomůcek a zdravotního pojištění, přitom velkému počtu z nich se mzdy nejen nezvýšily, ale naopak snížily, přestože objem jejich práce narostl.

Jeden z průzkumů, kterého se zúčastnilo 298 řidičů z 29 jihoamerických měst, odhalil, že 64 % z nich poklesly příjmy, jelikož společnosti změnily podmínky, za kterých práci nabízejí, poukazuje expertka. Dodává, že za lepší platy a větší práva demonstrují tisíce lidí a v uplynulých měsících došlo k mnoha stávkám rozvážkových řidičů v Argentině, Brazílii, Kolumbii a Mexiku.

Stávkující pracují pro různé společnosti, ale požadují to samé – vyšší mzdy a větší vládní regulaci, která by zabránila jejich vykořisťování, vysvětluje autorka komentáře. Právě nedostatek regulace považuje za velkou část problému, jelikož umožňuje, aby se projevila „temná strana“ námezdní ekonomiky, kterou je rostoucí poměr pracovníků bez jakékoliv ochrany a odpovídající mzdy, kteří mají malé pracovní příležitosti a malou sílu pro vyjednávání s velkými technologickými firmami využívajícími jejich práci skrze algoritmy.

„Zotavení Latinské Ameriky z koronaviru bude vyžadovat podstatnou změnu pracovního trhu v regionu,“ tvrdí socioložka. Obává se, že bez lepší ochrany před námezdní prací a pracující chudobou se nerovnosti v jižní Americe dále prohloubí. Za dobrý začátek pak považuje vyslyšet požadavky stávkujících námezdních pracovníků.