Svět se nepoučil, soudí ekonom. Očekává bolestivé prasknutí bublin

Plyn na podlaze

„Dnes, v době, kdy svět zažívá všeobecnou cenovou a úvěrovou bublinu, která je mnohem rozsáhlejší, než byla americká hypoteční a úvěrová bublina v předchozím desetiletí, velké centrální banky ve světě stále tlačí plyn měnové politiky na podlahu,“ píše Lachman. Vysvětluje, že centrální banky dále živí akciové a úvěrové trhy velmi rozvolněnou monetární politikou a akademici zarytě mlčí ohledně rizik, že může přijít další, centrálními bankami vyvolané bolestivé prasknutí uvedené bubliny.

Za primární zdroj aktuální světové akciové a úvěrové bubliny označuje analytik udržování úrokových sazeb téměř na nule v kombinaci s bezprecedentně agresivním nákupem dluhopisů velkými centrálními bankami.

Pakliže po bankrotu banky Lehman v září 2008 trvalo tehdejšímu předsedovi americké centrální banky FED Benovi Bernankemu šest let, než zvýšil její rezervy o 4 biliony dolarů, aktuálnímu předsedovi Jerome Powellovi k tomu během koronavirové pandemie stačil necelý rok, upozorňuje odborník. Doplňuje, že „zahanbit“ se nenechala ani Evropská centrální banka pod vedením Christine Lagardeové, které v uplynulém roce navýšila své rezervy z 5 bilionů dolarů na 9,5 bilionu dolarů.

Jedním z projevů bezprecedentního tempa tisku peněz centrálními bankami je globální cenová bublina cenných papírů, deklaruje autor komentáře. Jako příklad uvádí současné hodnoty amerických cenných papírů, které se při zohlednění cyklicky upraveného Shillerova poměru nachází na více než dvojnásobku historického průměru, úrovni, kterou za posledních sto let překonaly pouze jednou.

Dalším projevem rychlého tisku peněz je bublina na realitních trzích po celém světě, varuje Lachman. Jako příklad dává opět Spojené státy, kde jsou reálné ceny nemovitostí na úrovních roku 2006, který byl vrcholem předchozího cyklu na realitním trhu.

Dilema centrálních bank

„Pro stabilitu světového finančního trhu jsou přesto znepokojivější rozsáhlé globální úvěrové bubliny, které zažehla současná ultra rozvolněná monetární politika,“ pokračuje ekonom. Připomíná, že rozvíjející se tržní ekonomiky – navzdory svému rekordnímu zadlužení a vysoce rozkolísaným státním rozpočtům – si nadále mohou masivně půjčovat za relativně atraktivní úrokové sazby.

Stejně tak Itálie, která má nejvyšší státní dluh ve své stopadesátileté historii, si dále půjčuje za nižší úrokovou sazbu než Spojené státy, vyzdvihuje Lachman. Doplňuje, že ve světě zaplaveném likviditou roste i možnost amerických a evropských firem se špatnou reputací půjčovat si na relativně nízký úrok.

Společným faktorem, který živí uvedené cenové a úvěrové bubliny, je představa, že úrokové sazby zůstanou na stávajících nízkých úrovních navždy, nastiňuje odborník. Upozorňuje, že v době, kdy se rozpočtová politika masivně rozvolňuje a hrozí inflace, začínají centrální banky, včetně té americké, čelit dilematu.

Pokud by se FED rozhodl zvýšit úrokové sazby a omezit nákup dluhopisů, riskuje splasknutí všeobecné globální cenové bubliny, které může být pro Spojené státy a světový finanční systém stejně problematické, jako bylo to v roce 2009, soudí Lachman. Doplňuje, že pokud ale FED uzdu monetární politiky nepřitáhne, riskuje nástup inflace, která dále rozbouří akciové trhy a takový scénář by s největší pravděpodobností vytvořil podmínky pro ještě větší náraz, než kdyby FED začal jednat.

Pro dobro všech je tedy nutné doufat, že FED začne brzy utahovat svou ultra rozvolněnou politiku, ač to může být bolestivé, konstatuje analytik. Vidí v tom možnost zvýšit šance, že se alespoň americká ekonomika vyhne ničivému výbuchu inflace a její náraz bude méně tvrdý, než v jaký by vyústilo pokračování stávajícího monetárního kurzu.