Totální ekonomická bouře. Analytik naznačil, co může přinést pandemie

Nová, větší výzva

Spojené státy mají zkušenost s vnějšími hospodářskými krizemi, které negativně ovlivňují jejich ekonomický výkon, upozorňuje odborník. Stávající přístup amerických politiků proto považuje za překvapivý, především s ohledem na to, jakou ekonomickou krizi vyvolává koronavirus ve světě a nakoli negativní dopad může mít tato krize na americké hospodářství.

Mezi vnější události, které nakonec ovlivnily americkou ekonomiku, řadí Lachman například asijskou měnovou krizi nebo ruskou a jihoamerickou dluhovou krizi. „Nedávno se mezi ně zařadila také evropská státní dluhová krize, které se soustředila okolo Řecka a vyslala otřesy na americké a globální finanční trhy,“ dodává ekonom.

Jestliže minulé vnější krize představovaly pro americkou ekonomiku vážnou výzvu, dá se předpokládat, že krize vyvolaná koronavirem bude výzvou ještě větší, tvrdí expert. Nejde podle něj jen o to, že mnoho jiných ekonomik je současně zasaženo masivním externím otřesem v podobě pandemie, která přivodila nejhorší ekonomickou recesi od druhé světové války, ale také o skutečnost, že mnoho zemí bylo již před pandemií silně předluženo.

Navíc, rozvíjející se tržní ekonomiky dnes tvoří mnohem větší část světové ekonomiky než před deseti lety, poukazuje Lachman. Právě tyto komodity produkující rozvíjející se ekonomiky označuje za nejslabší článek globální ekonomiky, protože mnohé z nich – včetně jihoamerických a afrických – vstoupilo do krize s chatrnými veřejnými financemi a neefektivní vládou.

„Nyní je zasáhla totální ekonomická bouře ve formě pandemie, která narušuje domácí produkci, propadu mezinárodních cen komodit, periodických vln odlivu kapitálu a velmi slabé vnější poptávka po jejich exportu,“ pokračuje odborník. Připouští však, že ve světě, kde americká centrální banka zajišťuje dostatečnou finanční likviditu, finanční trhy zatím zjevně nepanikaří kvůli restrukturalizaci dluhů a bankrotům, ke kterým již dochází v Africe a zemích jako Argentina, Venezuela, Ekvádor či Libanon.

Situace by se ale mohla změnit, pokud by dluhové problémy dohnaly systémově důležité rozvíjející se trhy jako Brazílie, Jihoafrická republika nebo Turecko, varuje analytik. Obává se, že s ohledem na tlak, pod kterým se nyní ocitají měny těchto států, a špatný stav jejich veřejných financí je pouze otázkou času, kdy začnou mít potíže s obsluhou svého vnějšího dluhu.

Problém jménem Itálie a Španělsko

Vzhledem k vlně bankrotů, které může brzy zasáhnout rozvíjející se ekonomiky, je tou poslední věcí, kterou světová ekonomika potřebuje, další vlna evropské dluhové krize, deklaruje Lachman. Situaci by podle něj ještě více zkomplikovalo, pokud by se tato krize točila okolo Itálie a Španělska, jejichž ekonomiky jsou mnohonásobně větší, než je ta řecká.

Naneštěstí je těžké předvídat, jak si v nadcházejícím roce eurozóna poradí s touto hrozící další vlnou dluhové krize, uvádí odborník. Vysvětluje, že na turismu závisející ekonomiky Itálie a Španělska pandemie zasáhla mimořádně tvrdě - Mezinárodní měnový fond nyní odhaduje jejich propad za letošní rok nejméně o 12,5 % -, navíc tyto země byly již před pandemií silně zadlužené a měly slabý bankovní sektor.

 „Nyní se oficiálně předpovídá, že Itálie a Španělsko čeká v roce 2020 nafouknutí jejich rozpočtového deficitu o více než 10 % HDP,“ píše expert. Dodává, že do konce letošního roku poměr veřejného dluhu těchto zemí k jejich ročnímu HDP přesáhne 150 % v případě Itálie a 120 % v případě Španělska.

Je rovněž pravděpodobné, že při recesi, která bude hlubší než v roce 2009, zasáhne italské a španělské banky rekordní vlna nesplácených úvěrů, domnívá se Lachman. Obává se, že omezení v podobě eura, které Itálii a Španělsku brání oslabovat měnu a mírnit tím dopady rozpočtového tlaku, budou obě země čelit nevyhnutelným volbám v hospodářské politice.

Pakliže se uchýlí k rozpočtovým škrtům, které by ulevily jejich veřejným financím, riskují Itálie a Španělsko prohloubení již tak bolestivé hospodářské recese, konstatuje analytik. Podotýká, že v opačném případě ale hrozí, že se jejich veřejné zadlužení vydá na neudržitelnou cestu.

Výše uvedené podle Lachmana naznačuje, že američtí politici by měli věnovat větší pozornost znepokojivému ekonomickému vývoji v zahraničí, který by je mohl přimět k opětovnému prosazování tradiční vůdčí role Spojených států v řešení světových hospodářských krizí. „Také to může dodat na naléhavosti myšlence, že americké hospodářství, které prochází oživením, jež nyní zřejmě ztrácí dech, možná bude potřebovat další ekonomické stimuly,“ uzavírá ekonom.