Twaj-wan zažívá politické zemětřesení, prezident se stydí

Ma svou rezignaci oznámil na zasedání ústředního výboru strany; tchajwanským prezidentem zůstane do roku 2016, kdy musí opustit úřad po vypršení povolených osmi let ve funkci. "Chci se omluvit všem našim stoupencům. Stydím se. Všechny jsem zklamal. Ani v nejmenším se nevyhýbám odpovědnosti za volební prohru," řekl Ma.

KMT v sobotním hlasování ztratila převahu v devíti městech a regionech, včetně dosavadních bašt v metropoli Tchaj-peji a třímilionovém městě Tchaj-čungu. Její největší soupeř, Demokratická pokroková strana (DPP), získal sedm mandátů a nezávislí kandidáti dva. DPP neodmítá dialog s pevninskou Čínou, ale nehodlá ustoupit Pekingu a uznat, že Tchaj-wan je nedílnou součástí Číny.

Komunální volby se chápaly jako test současného směřování Tchaj-wanu, který pod Maovým vedením nastolil mnohem vstřícnější postoj k Pekingu. Už šest let tak probíhají rozhovory, které zatím vedly k uzavření dvou desítek obchodních dohod.

Taiwan byl od dynastických dob vzdálen centru čínského státu a odtud plynula i jeho obtížná administrativní zvladatelnost. Po pádu dynastie Ming a vpádu Mandžuů do Číny (1644) mnoho obyvatel východních oblastí nalezlo útočiště na holandských a španělských čajových plantážích ostrova. V r. 1887 byl Taiwan prohlášen za provincii Číny. Po prohrané čínsko-japonské válce v r. 1895 byl na základě dohody ze Šimonoseki předán do věčného užívání Japoncům.

Na postupimské konferenci bylo s přihlédnutím k závěrům z konference v Káhiře (1943) rozhodnuto, že Tchaj-wan bude znovu přičleněn k Číně. Ostrované, jejichž země byla hospodářsky podstatně vyspělejší než většina pevninské Číny, se však ani nyní nedočkali většího podílu na správě svých záležitostí. Čínská republika sice vytvořila místní vládu a úřady, ale obsazovala je výhradně lidmi z pevniny. Bezohledná byla také hospodářská politika Čínské republiky vůči Taiwanu. Napětí vyvrcholilo protikuomintangským povstáním, které v Tchaj-peji propuklo 28. února 1947. To bylo krvavě potlačeno během tzv. Masakru 228 (kolem 10 000 obětí) a nad ostrovem byl vyhlášen výjimečný stav, který přetrval až do roku 1987.

Od konce roku 1948 probíhal v souvislosti s obratem v čínské občanské válce masový příliv uprchlíků z pevninské Číny na ostrov. V roce 1949 se na ostrov uchýlily zbytky Čankajškovy armády, která na pevnině prohrála občanskou válku s komunisty. Změněná vojenskopolitická situace ve východní Asii, kdy se v souvislosti s korejskou válkou na obranu Tchaj-wanu začaly angažovat USA, však po roce 1950 zabránila obsazení ostrova armádou ČLR. Tchaj-wan si tak udržel nezávislost na komunistech až dodnes. Do začátku devadesátých let však i na Tchaj-wanu vládl totalitní režim, krajně pravicový. Poté následovala postupná demokratizace.