Velmi důležitý národ, o kterém jste pravděpodobně neslyšeli

Počet expatů se za posledních 25 let zčtyřnásobil. Vědci nyní začínají zkoumat, kdo vlastně tito lidé jsou a co nám říkají o naší budoucnosti.

Například australští expati jsou kvalifikovaní migranti, kteří své domovy opouští, a jdou za vidinou dobře placených pozic ve velkých nadnárodních společnostech. Tim Sylow se přestěhoval kvůli práci marketingového manažera do Šanghaje v roce 2002 i se svou ženou a dvěma syny. „Mysleli jsme, že budeme muset zatínat zuby. Ale byla to globální společnost, která mi otevřela dveře pro další příležitosti. Stáváte se cenným zaměstnancem," popisuje pro server news.com.au Tim, který se po třech letech a s dalším dítětem na cestě přestěhoval do Kentu v jihovýchodní Anglii.

Právě zaměstnanci, kteří mají zámořské vzdělání a perspektivy, jsou čím dál důležitější pro podniky na všech kontinentech. Firmy se stávají doopravdy globálními. A nejde jen o přínos pro podniky – přistěhovalci často uspokojují v Austrálii vysokou poprávku po takových profesích, jako jsou zedníci, obkladači nebo kuchaři. Podobné práce vykonávají i migranti ve Velké Británii.

„Expati přináší mezinárodní perspektivu každé kultuře," vysvětluje Emma Woodová, která provádí o krajanech největší nezávislý průzkum svého druhu. Problémem pak podle ní naopak může být, že některým chudším zemím se pak nedostává pracovníků v určitých oborech. Konkrétně mluví o „odlivu mozků" ve zdravotnictví.

Banky ani obchodníci původně nezohledňovali potřeby expatů, které nebyli schopni odlišit od běžných zákazníků. I to se ale začíná měnit. Spolu s rozvojem technologií a internetu si i menší obchodníci uvědomili, že expati si často chtějí kupovat věci, které znají z domova a které milují. I proto se třeba některé britské firmy zaměřují prostřednictvím on-line kampaní a reklam na sociálních sítích na krajany žijící a pracující v Austrálii a Asii. Do světa pak expandují i některé mezinárodní potravinářské obchody nebo třeba nábytkářská společnost IKEA.

Krajané si pak v nových místech často vytváří komunity, ve kterých panují pevná a těsná pouta. Lidé mohou díky internetu sledovat dění „doma", některé země dokonce umožňují volit přes internet. V zahraničí často pracují mladí lidé, kteří mají děti, rozmach tedy zaznamenaly i mezinárodní školy, které vyučují v angličtině a které po celém světě navštěvuje asi 3,7 milionu žáků a studentů. Toto číslo by se podle odhadů mohlo v dalších 10 letech zdvojnásobit.

Podle náměstka amerického ministra zahraničí Evana Ryana má tento pohyb pracovní síly mnoho pozitivních dopadů. Například mezinárodní vzdělávání podle něj představuje „zásadní význam pro budování vztahů mezi lidmi a komunitami" a že může pomoci „řešit globální výzvy jako je změna klimatu, šíření nemocí nebo boj proti extremismu". Někteří naopak varují, že příběhy západních studentů, kteří odjeli studovat na Blízký východ, upozorňují na problematiku radikalizace a šíření extremismu.

Děti, které tímto způsobem vyrůstají, se pak říká „děti třetí kultury". V podstatě to znamená, že se u nich míchá původní kultura rodičů a nová kultura, ve které vyrůstají. Právě oni jsou podle serveru news.com.au „reprezentanty naší budoucnosti" a „nejvěrnější globální kočovníci". Jejich velkou výhodou je jejich znalost kultur i dvojjazyčný komunikace. Děti krajanů mají podle průzkumů čtyřikrát větší pravděpodobnost, že dosáhnou bakalářského titulu než ne-krajané, a třikrát větší pravděpodobnost na zisk magisterského vzdělání.