Pět let od zkázy ve Fukušimě: Tisíce mrtvých, zničená města. Lidé mají dodnes psychické problémy

V pátek 11. března 2011 zasáhlo Japonsko jedno z nejsilnějších zemětřesení v posledních sto letech. Následky děsivých otřesů byly vnímatelné po celém světě, od norských fjordů až po Antarktidu, dva roky po katastrofě vyplavoval oceán na březích Severní Ameriky trosky ze zničených měst. Zemská osa se díky těmto ohromným otřesům posunula o 10 cm, což změnilo délku dne, zkrátil se o 1,8 mikrosekundy, a naklonění zemské osy.

Epicentrum zemětřesení bylo u ostrova Honšů, přibližně 130 kilometrů od města Sendai v hloubce 24 kilometrů. Ostrov se vlivem otřesů posunul o 2,4 metrů blíže k Severní Americe a poklesl místy až o 0,6 metrů. Hlavní otřes následovalo několik slabších a vzápětí pobřeží Japonska zasáhla série ničivých až 38 metrů vysokých tsunami. Ohromné vlny také překročily Pacifik a zasáhly Aljašku, Havaj a Chile, kde podle Pacifického centra výstrahy před tsunami vlny dosahovaly dvou metrů.

Počet obětí přírodní katastrofy byl v roce 2015 stanoven na 15 891, přičemž se stále pohřešuje více než 2 600 lidí. Japonsko zasáhlo přes 900 otřesů, ale nejničivější byly následné tsunami. Ty zasáhly vnitrozemí Japonska, kde devastovaly celé oblasti, zničily celá města, místy vlny došly až 15 kilometrů do vnitrozemí.

Zasaženy byly také japonské jaderné elektrárny, v prvním reaktoru jaderné elektrárny Fukušima I, selhalo nouzové chlazení, což způsobilo poškození reaktorů a díky zatopení uniklo ohromné množství radioaktivního materiálu do vody. Dva roky po katastrofě japonská firma TEPCO přiznala, že z elektrárny stále uniká až 300 tun radioaktivní vody denně. V roce 2014 zaznamenaly úřady radioaktivní stopy z katastrofy na pobřeží Kanady a Kalifornie.

Dopady katastrofy jsou strašlivé a i pět let po tomto ohromném zemětřesení lidé pociťují následky, nejvíce samozřejmě Japonsko.

"Z hlouby svého srdce bych rád poděkoval neziskovým organizacím a dobrovolníkům, kteří pomáhali obětem od samotného začátku, soukromému sektoru za spolupráci při obnovování průmyslu i bydlení, těm, kteří přišli pomoci s neodkladnými záležitostmi, například odpověď na nukleární katastrofu, odstraňování ohromného množství trosek a relokací obyvatel," děkuje ministr pro rekonstrukci Tsuyoshi Takagi ve svém prohlášení po pěti letech. "I když je obtížné zmínit veškerou podporu, rád bych vyjádřil své upřímné uznání," píše ministr Takagi.

Jaderná katastrofa v japonské Fukušimě má největší dopad stále na psychiku a život tamních obyvatel. Dají se s ní spojit sebevraždy i neustálé obavy z radiace, řekl dnes na semináři Akademie věd ČR jaderný fyzik Vladimír Wagner.

Jaderná havárie byla označena nejvyšším, sedmým stupněm škály INES a zapsala se po bok nejvážnější jaderné katastrofy v dějinách v ukrajinském Černobylu v roce 1986. Podle vědců se ale obě události těžko srovnávají.

Černobylská havárie byla jediná, která přímo zabíjela, uvedla jaderná fyzička Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Katastrofa podle ní ukázala nejhorší možný scénář, v němž roli hrály i nízká bezpečnost, utajování informací a tehdejší politické souvislosti. V případě Japonska šlo o přírodní katastrofu a lidé byli evakuováni před hlavním únikem radioaktivity.

"To, že lidé museli odejít, přišli o výsledky své práce a někteří z nich už pět let žijí v přechodných obydlích, se pochopitelně stále silně odráží v jejich kondici a psychickém stavu," upozornil Wagner. Z oblasti bylo evakuováno přes 300.000 lidí, první se mohli vrátit domů na jaře 2014.