Neschopní Američané? Útok na Kundúz ukazuje, proč nemohou porazit Talibán, soudí politická analytička

Američané si neuvědomují, že to je chudoba a strach, které nadále vlévají čerstvou krev do řad extrémistů. Navíc zcela podceňují i takové okolnosti, jako medalizování vojenských akcí, které má probudit národní cítění. Jako příklad uvádí útok na nemocnici Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu, kdy 3. října 2015 zasáhlo tento objekt 200 granátů během amerického útoku. Zemřelo tehdy 42 lidí včetně tří dětí, dalších 37 bylo zraněno. Rok poté, na den přesně, Taliban těsně před úsvitem zahájil útok na Kundúz.

Analytička pro server RT uvedla, že jde o zjevnou strategii Talibanu, který dbá na to, aby jeho akce měly patřičnou publicitu a dělají vše pro zajištění maximální pozornosti médií. Jeji názor je takový, že podobná strategie je velice znepokojující, zvláště když konflikt s Talibanem trvá už 15 let. Shakdam rovněž zpochybňuje vojenskou přítomnost v Afghánistánu - podle ní jsou Afghánci schopni se bránit sami, stačí jim pouze poskytnout vybavení a umožnit jim bránit vlastní hranice. To se ale nestalo. Je naprosto nesmyslné vyhazovat miliardy dolarů na rekonstrukci něčeho, když se nedaří ochránit stávající instituce, které jsou i nadále v ohrožení.

Catherine Shakdam se domnívá, že Taliban přímou silou nelze porazit. Aby se povedlo účinně oslabit jeho moc, musí se tak učinit zvláště na poli ideologickém, jedině tak lze oslabit vliv jak Tálibanu, tak Ál-Kaidy, majících na území Afghánistánu silnou podporu. Bez této varianty se nepodaří eliminovat další nábory jejich řad. Dalším důvodem je i rostoucí chudoba. Mnoho Afghánců vstupuje do řad Tálibanu nikoli proto, že by věřili jeho ideologii, ale prostě proto, že mají hlad. Takhle dostanou najíst a navíc se jim svým způsobem dostává určité ochrany.

Politická komentátorka a žurnalistka se rovněž domnívá, že Aghánci stále více nelibě nesou, že si nemohou o svých záležitostech rozhodovat sami, mít vlastní formu řízení státu, což by pro ně bylo nejlepší. To ale USA zatím odmítají a výsledky jsou evidentní - jedním slovem špatné.

Shakdam se ještě vrací k loňskému incidentu, který Lékaři bez hranic nazvali válečným zločinem, Pentagon hovořil o "politováníhodném omylu" a "neúmyslné tragické chybě". Tvrdošíjná snaha odmítnout odpovědnost leží v hrozbě právních postihů, se kterými by se doslova provalila hráz. Na jednací stůl by se dostaly další případy a bylo by třeba zodpovědět mnoho dalších otázek, od nichž by se odvíjely další a další případy. Je třeba si přiznat, že USA se občas ocitají na samé hraně výjimečné situace, zvláště když jejich posuzování válečných zločinů je různé a liší se od definice, jak ji vnímá například Saúdská Arábie. "Je si třeba uvědomit, že už nemluvíme přímo o zákonech, ale pouze o jejich výkladu. Protože chci věřit, že máme pořád co do činění s mezinárodním právem, ne jenom s různou interpretací. Abychom se nedohadovali jaká a čí to je demokracie," dodává Catherine Shakdam.