Obelhává Čína svět, nebo demonstruje svou sílu? Komentář expertky je zneklidňující

Demonstrace síly

Situace může být mírně zavádějící, jelikož navýšení amerických vojenských výdajů se nepochybně setká s odporem v Kongresu a nakonec zajisté nepůjde o navrhovaný nárůst o 54 miliard dolarů, zatímco Čína se s takovou vnitřní opozicí potýkat nemusí, připomíná akademička. Dodává, že čínské vojenské výdaje jsou mnohem neprůhlednější a jejich skutečná výše může být o 20-40% vyšší, než se uvádí, navíc s největší pravděpodobností nezahrnují probíhající modernizační programy, byť armádní představitelé tvrdí opak.

"Ačkoliv čínské ozbrojené síly jsou stále silně tradiční v tom, že jim dominuje pozemní vojsko, Čína se bude v nadcházejících letech nadále zaměřovat na strukturální reformy, především další rozvoj námořních a vzdušných kapacit a integraci těchto tří vojenských odnoží," předpokládá odbornice. Konstatuje, že nový čínský letoun J-20, který byl do služby oficiálně zařazen loni, disponuje údajně technologií stealth, kterou by letectvo rádo vybavilo i nový bombardér.   

Také čínské námořnictvo horlivě usiluje o kapacity pro plavbu v otevřených vodách, tedy schopnost operovat celosvětově v oceánech, varuje expertka. Připomíná loňské čínské oznámení, že její první letadlová loď je připravena k boji, zatímco konstrukce druhé značně pokročila a plavidlo je podle státních médií téměř připraveno k provozu. Významné jsou podle Chiuové také nedávné personální změny - velitelé všech tří čínských flotil byli začátkem letošního roku znenadání povýšeni, včetně viceadmirála Jüan Jü-paje, který jako první představitel námořnictva bude řídit velitelství pro jižní válčiště.

Rozvoj techniky i velení je v souladu s probíhajícím restrukturalizačním úsilím a výstavbou čínské námořní základny v Džibutsku demonstruje jasný záměr ukázat sílu, což příliš nekoresponduje s ujišťováním premiéra Li Kche-čchianga, že jediným čínským zájmem je mír a stabilita, poukazuje expertka. Podotýká, že při oznamování letošního navyšování vojenského rozpočtu mluvčí Národního lidového kongresu Fu Jingová přiznala značné čínské zaostávání za Spojenými státy ve vojenských schopnostech, ale zdůrazňovala nutnost chránit a střežit čínskou suverenitu, zájmy a práva, stejně jako zachovat mír a bezpečnost v regionu.   

"To mělo znít neškodně, ale ve skutečnosti je to vysoce kontroverzní stanovisko, jelikož regionální stabilita zahrnuje Jihočínské moře," pokračuje odbornice s tím, že tamní ostrovy a útesy si nárokují mnozí a čínská výstavba umělých ostrovů v oblasti je současným zdrojem napětí. Navíc neagresivní země, která má zájem pouze na vlastní obraně, by pravděpodobně nepotřebovala oceánské námořní síly a zahraniční vojenské základny, připomíná Chiuová. Dodává, že ačkoliv se Čína snaží ujišťovat mezinárodní společenství o svých mírumilovných záměrech, k čemuž má sloužit i letošní mírný nárůst vojenského rozpočtu, chytá se do jisté míry do pasti.

Cíl: světová velmoc      

Čína se snaží stát světovou velmocí a jedním ze znaků takového statutu je právě oceánské loďstvo i schopnost prezentovat vojenskou moc celosvětově, a proto Peking soudí, že musí neustále rozvíjet své ozbrojené síly po všech stránkách, vysvětluje akademička s tím, že tento cíl má i vnitropolitický rozměr.

Jedna z úvah zní, že velké propouštění a demobilizace nezbytné k modernizaci čínské armády, které v roce 2015 ohlásil prezident Si Ťin-pching, povedou k nestabilitě, jelikož mnoho ze současných 2 milionů vojáků zůstane bez práce či výsluh, uvádí odbornice. Dodává, že problém však lze zvládnout, pokud bude patřičně řešen. Další úvahou je, že rozvoj armády dále posílí domácí nacionalismus, který je již tak v mnoha případech využíván k odvádění pozornosti od vážných ekonomických, politických a společenských problémů země, míní Chiuová. Deklaruje, že nedávné čínské výpady do Východočínského a Jihočínského moře jsou částečně důsledkem takového uvažování.

"Čína nepochybně vidí populistickou, nacionalistickou a agresivní rétoriku přicházející od současného amerického prezidenta jako příležitost ke vstupu do zdánlivé díry v mezinárodním vedení," domnívá se odbornice. Dodává, že umírněné vojenské kroky, jako malý nárůst rozpočtu,  jsou součástí této strategie, která však maskuje větší cíle.

Čína si totiž nemůže pomoct a hodlá pokračovat v transformaci a posilování svých ozbrojených sil ve snaze stát se mezinárodní velmocí, deklaruje Chiuová. To označuje za legitimní ambici, ale varuje, že rozvoj armády nevyhnutelně povede k nárůstu mezinárodního napětí, stejně jako přiživí plamen domácího nacionalismu, který může být obtížně zvládnutelný, především pokud se Číně naskytne příležitost otestovat si nové vojenské schopnosti.