Konec západního řádu? Čína má ambiciózní plán, varuje historik

Promarněná strategická příležitost

Boot se ztotožňuje se závěry vlivného deníku Wall Street Journal, podle kterého by transpacifické partnerství posílilo elektronické obchodní transakce pomocí omezení restrikcí datových toků a zamezení signatářským zemím vyžadovat umístění příslušných serverů na svém teritoriu, kde se dají snadněji cenzurovat či kontrolovat informace.

Státem vlastněné společnosti by také musely fungovat jako komerční firmy, nikoliv jako politické nástroje jednotlivých zemí, připomíná publicista. Dodává, že se posílila i ochrana duševního vlastnictví a naopak snížily překážky pro hospodářskou soutěž v oblasti služeb.

"Skutečné přínosy transpacifického partnerství by byly strategické," vysvětluje historik. Konstatuje, že smlouva by garantovala těsné vztahy mezi Spojenými státy a částí nejdůležitějších čínských sousedů. Skutečnost, že partnerství je nyní mrtvé, umožňuje Číně vyplnit vakuum a výrazně mocensky posílit, varuje Boot.

Část čínské expanze směřuje do Jihočínského moře, kde Peking nadále fakticky anektuje a militarizuje území, které mu nepatří, deklaruje historik. Doplňuje, že předchozí americký prezident Obama neudělal dost, aby tuto agresi zastavil, což platí i o Trumpovi, který chce maximalizovat šance, že Čína pomůže s řešením severokorejské krize.    

Velká část čínské expanze nicméně není otevřeně vojenská a Peking si protahuje své ekonomické, diplomatické a politické svaly, dominuje ve svém okolí a zároveň rozšiřuje svůj vliv do Afriky a na Blízký východ, poukazuje Boot. Za důkaz čínských ambicí označuje nedělní mezinárodní summit v Pekingu, kde čínský prezident Si Ťin-pching prezentoval svou ambiciózní iniciativu "jeden pás, jedna cesta".

Publicista souhlasí s hodnocením prestižního deníku New York Times, že tato iniciativa je svým rozsahem v moderních dějinách bezprecedentní, když nabízí investice do infrastruktury ve více než 60 zemích přesahující hodnotu bilionu dolarů. "Jde o globální obchod dle čínských podmínek," píše Boot. Si Ťin-pching se podle jeho soudu snaží využít čínské peníze a průmyslové know-how k vytvoření jiného typu globalizace nezávislé na pravidlech stárnoucích Západem ovládaných institucí.

Nový ekonomický řád

Cílem Pekingu je přetvořit globální ekonomický řád a přitáhnout země i společnosti blíže čínskému orbitu, uvádí historik. Odkazuje na osobní zkušenost s čínskými ambicemi, které loni pozoroval v Laosu, kde ohromný počet čínských dělníků staví ve složitém terénu železnici v hodnotě 6 miliard dolarů, která má propojit Laos nejen s Čínou, ale i s dalšími asijskými zeměmi. "Tento projekt jen poukazuje na ambice Pekingu," varuje Boot.

Čína také staví elektrárny v Pákistánu, které mají vyřešit tamní chronický nedostatek elektřiny a čínští projektanti mapují železniční dráhu z Budapešti do Bělehradu, která by měla představovat další tepnu pro příliv čínského zboží do Evropy dováženého do Čínou vlastněného přístavu v Řecku, poukazuje historik. Dodává, že Číňané rovněž staví námořní základnu v pákistánském Gwadaru, která umožní jejich vojenskému námořnictvu operovat v Arabském moři.

Si Ťin-pching tvrdí, že čínské ambice nabízejí ekonomickou globalizaci, která je vyvážená, otevřená komukoliv a přínosná pro všechny, poukazuje Boot. Zdůrazňuje, že dosavadní praxe je poněkud odlišná - Čína si počíná merkantilisticky, zahraničním firmám komplikuje vstup na svůj trh, dusí sociální sítě ohrožující vládu komunistické strany, posiluje armádu, šikanuje své sousedy a podporuje extrémní nacionalismus coby náhradu za dosavadní oficiální státní ideologii, marxismus.             

"To je nebezpečná kombinace. Jiné hrozby, jako sou Írán, Severní Korea a Rusko, jsou sice akutnější, ale Čína je jediná země světa, která konkuruje americkému statutu supervelmoci a dokonce ho překonává," varuje historik. Dodává, že by proto bylo dobré, pokud by Trumpova administrativa disponovala plánem, jak čínskému vlivu čelit, avšak dosud tomu nic nenasvědčuje.   

Zdá se, že americká politika vůči Číně se momentálně zaměřuje výhradně na získání země ke spolupráci v tlaku na Severní Koreu, což se však podle Boota zřejmě nestane. Zatímco Trump razí svou zahraniční politiku v duchu "Amerika na prvním místě", přenechává asijsko-pacifický region Číně, kritizuje publicista. Dodává, že USA zoufale potřebují aktivnější přístup k Číně, který by však vyžadoval, aby Trump pro začátek přehodnotil svůj podvědomý odpor k volnému obchodu.