Co s KLDR? Jedině jednat, za Kimovy jaderné zbraně může opuštění Clintonovy politiky, míní experti

Bývalá členka americké armády Anna Wrightová podporuje myšlenku, že Trumpova administrativa musí s režimem KLDR jednat, a to rychle. Vojenská konfrontace podle expertů na Kimův režim není možná. Podobný přístup vyjednávání chce zaujmout i čerstvě zvolený jihokorejský prezident Moon Jae-in, stejně naladěna je i většina Jihokorejců. Autorka textu na serveru Consortiumnews shrnuje postoje několika amerických expertů k celé problematice. 

Koncem letošního června zaslalo několik vládních úředníků, jak z řad Demokratů, tak Republikánů dopis, ve kterém amerického prezidenta přesvědčují o tom, že Kim Čong-un nejedná iracionálně a že jeho největším zájmem je zachování vlastního režimu. Funkcionáři také zmínili, že dialog není odměnou pro režim a neznamená ani uznání jaderného programu ze strany Spojených států. "Jde o nezbytný krok navázání komunikace, kterým se lze vyhnout jaderné katastrofě. Hlavní hrozbou není to, že by Severní Korea překvapivě zaútočila jadernými zbraněmi. Namísto toho je primárním nebezpečím špatně odhadnutá situace nebo chyba, která může vést k válce," stojí v dopise. 

Mezi těmito experty jsou jak lidé z Clintonovy, tak také z Reaganovy adminsitrativy, ale i specialisté na Severní Koreu. Největší hrozbou je prý možnost, že pokud Američané zaútočí na Severní Koreu, případný protiútok KLDR by zcela zdevastoval Jižní Koreu a Japonsko. Stejně tak ani sankce prý samy o sobě problém nevyřeší. "Pchjongjang ukázal, že dokáže pokročit v technologii střel a jádra i navzdory své izolaci," shodují se experti. Specialisté svůj dopis končí výzvou, aby Trump přistoupil k rychlé akci. "Čas není na naší straně. Nabádáme vás, abyste umístil diplomacii na vrchol vašeho žebříčku možností, které jsou na stole," končí dopis. 

V polovině června se v podobném tónu nesla prohlášení bývalého ministra obrany WIlliama Perryho a historika korejské války  Bruce Cumingse. "Vedení Severní Koreje je možná kruté a bezohledné, ale nejsou to blázni. Proč máme dvojí standart pro Severní Koreu? Akceptujeme Saúdskou Arábii  takovou, jaká je, i s porušováním lidských práv, ale neakceptujeme Severní Koreu, jaká je - tedy jaderná mocnost. Odmítání naslouchání Severní Koreji ohledně jejích cílů a potřeb vedlo k tomu, že za 17 let vyvinula a otestovala jaderné zbraně a mezikontinentální střely," řekl Perry. Podle něj má Severní Korea tři cíle - uchování moci, získání mezinárodního uznání a zlepšení své ekonomiky. KLDR prý však obětovala druhé dva cíle tomu třetímu. Válečný historik Bruce Cumings zmínil, že relativně dobře si vedl prezident Bill Clinton ve vztahu se Severní Koreou. "Severní Korea zmrazila produkci plutonia na osm let (1994-2002) a v říjnu roku 2000 vypracovala (americká administrativa, pozn. red.) návrh na odkup všech raket dlouhého a středního doletu ze Severní Koreje," řekl Cumings.

Přítrž v dialogu učinil až prezident George Bush. Jeho administrativa odstavila všechny dohody mezi oběma zeměmi, které uzavřel Clinton. Bush zařadil KLDR na tzv. "osu zla" společně s Íránem a Irákem. Severní Korea následně odstoupila od dohody o nešíření jaderných zbraní a znovuobnovila produkci radioaktivního plutonia. Podle historika by tak dnes Kim neměl rakety, kdyby platily dohody s Clintonem. 

Profesor mezinárodních vztahů na univerzitě v Pusanu Robert E. Kelly k situaci napsal, že severokorejský režim není sebevražednou, ideologickou, "islamisticko-státní zemí", která by měla schopnost rozpoutat apokalyptickou válku. Kimovi jde prostě a jenom o přežití diktátorského režimu. Jaderná hrozba, kterou režim straší svět, tomu napomáhá. "Nejlepším řešením by bylo odzbrojení Severní Koreje. Ale to je teď vysoce nepravděpodobné," míní profesor.

Sue Mi Terry, korejská expertka, koncem června promluvila v rádiu o setkání se zástupci Severní Koreje. Pro KLDR je prý jaderný arzenál "otázkou přežití". Severokojreci se prý bojí podobného scénáře, který nastal v Kadáffího Libyi nebo v Iráku. Režimu má také jít o to, aby Spojené státy uznaly KLDR jako jadernou mocnost. Podle expertky není na místě očekávat, že dojde k úspěšným mírovým rozhovorům a že se Korea svého programu vzdá. Namísto toho preferuje pokračování maximální míry sankcí a důležitý je podle ní i tlak na sousední Čínu, aby učinila víc. Řešením by mohly být i sekundární sankce uvalené na čínské banky.