„U nás nosíme černou jenom na pohřby.“ Země s početnou muslimskou komunitou chce zakázat oblečení islamistů

Jen měsíc po tom, co se země vzpamatovala z šoku, jí zasáhl další útok. Ruslan Kulekbayev zahájil střelbu na policejní stanici v Almatě, největším městě a finančním centru Kazachstánu a zabil osm policistů a dva civilisty předtím, než byli zatčen. Kazachstán, který doposud se považoval za ostrov stability v neklidném regionu, musel spolknout hořkou pilulku – vlna extremismu dorazila i k němu a je na vzestupu.

Líheň nejnebezpečnějších bojovníků

Post-sovětské státy Střední Asie stále zůstávají v zajetí mnoha jeho tradic. V jejich vedení zůstaly autoritářské figury a byl zachován i jejich sekularismus. Naopak nezůstal zachován ateismus, který ustoupil náboženského vzepětí. To bylo v těchto zemích, včetně Kazachstánu, v režii islámu, a to převážně jeho radikálnějších směrů jako je salafismus. Islám se pro mnoho obyvatel Střední Asie stal způsobem vyjádření nesouhlasu proti autoritářské vládě, politickým manifestem – a to manifestem zbarveným v mnoha případech krví.

Během desetiletí došlo k řadě teroristických útoků – přičemž Uzbekistán byl jimi zasažen nejvíce - ale ze sovětských časů vycvičené drsné bezpečnostní útvary nekompromisně potlačily mnoho extrémistických skupin za ně odpovědných. Aniž by se vzdaly svých ambicí v regionu, tyto skupiny byly nuceny přinejmenším na čas odejít do zahraničí, kde pro svou tvrdost, nekompromisnost a neústupnost – vlastnosti získaným během let bojů s podobně „nadanými“  vládními silami –brzy dosáhly značné proslulosti mezi místními i globálními teroristickými organizacemi.

Zarputilí bojovníci ze Střední Asie jsou ve válkách v Afghánistánu, Iráku a Sýrii posíláni na ty nejhorší místa a na ty nejnebezpečnější operace s nulovou šancí přežití. Vzrůstá i jejich hodnota jako poslů smrti mimo území zmítaných válkou. Muži z Střední Asie provedli útok na letišti v Istanbulu, útok náklaďákem ve Stockholmu a bombový útok na metro v Petrohradě. Mezi odborníky se začali objevovat obavy, že IS zapustí kořeny přímo u líhně těchto hrozivých nástrojů násilí – v neklidné Střední Asii.

Strategie boje s terorismem

Kazachstán, jehož populace (18 miliónů) je z 70% tvořena muslimy, připisuje trend většího počtu terorismu právě zahraničnímu vlivu. Podle kazašské vlády byli strůjci útoku z Astany „následovníky radikálních, netradičních náboženských hnutí."Vláda Kazachstánu pod tímto pojmem rozumí konzervativní a radikálnější formy islámu, které se rozšířily v zemi během posledních 25 let (salafismus) a které jsou sponzorovány cizími státy. Proti nim staví „tradiční“ směry mírnějšího sunnitského islámu praktikovaného v regionu.

„Vidíme, že tito lidé nosí toto pro Kazachstán necharakteristické oblečení a že tito lidé jsou oblečeni celí v černé nebo nosí dlouhé vousy, které jsou ovlivňovány hodnotami ze zahraničí," řekl Berik Aryn, kazašský ministr pro náboženské záležitosti a občanskou společnost, pro Foreign Policy. Nursultan Nazarbajev, kazašský prezident se vyjádřil podobně a uvedl, že „Kazaši nosí černé oděvy pouze na pohřby.“ Podle něj je islamistický styl oblékání nutné zakázat. Takový zákon je prý už přípravě a mohl by být přijat příští rok.

Foreign Policy ale upozorňuje na skutečnost, že kazašský terorismus není primárně iniciován ze zahraničí, ale místními jedinci a je reakcí na domácí podmínky. Toto opatření může vést prakticky k přesnému opaku – posílí přesvědčení radikálů, že stát teorizuje ty, kteří chtějí plně a svědomitě vyjádřit svoji víru.  "Je velmi nebezpečné věnovat pozornost pouze vnějším projevům něčí víry," řekl Serik Beissembayev z astanského Institute of World Economics and Politics . „Je to jejich vnitřní víra, která je přivádí k extremismu."

Beissembayev, který strávil roky zkoumáním islámské radikalizace v Kazachstánu a rozhovory s odsouzenými extremisty ve věznicích, říká, že toto hnutí má silné sociální kořeny a vychází z chudoby, obecného nedostatku vyhlídek a hněvu nad korupcí.  Jeho slova potvrzuje Aiman Umarová, advokátka z Almaty, která se zabývala některými nejvýznamnějšími kazazšskými extrémistickými případy. Podle ní chudoba, práce v šedé ekonomice a ztráta jakýchkoliv vyhlídek jsou společné symptomy pro mnohé odsouzené za extremismus.

Umbrová kritizuje vládního přístupu k boji proti extremismu, o němž se říká, že klade jen malý důraz na prevenci a že by mohl být zneužíván k potlačování aktivistů a porušování lidských práv. „Tento problém pouze poroste,“ říká. „Naše budoucnost je násilný extremismus.“