Harašení zbraněmi na rusko-čínské hranici je znamením důvěry, ne války, domnívá se analytik

Mrazivá tundra v oblasti dálněvýchodní ruské hranice s Čínou se stává horkou zónou, kde oba národy umísťují své jaderné kapacity. Otázku, zda se země připravují mezi sebou na válečný konflikt, si stanovil novinář a odborník na zahraniční a armádní oblasti Eugene K. Chow na serveru National Interest. 

Svou otázku staví na několika faktech. V červnu vyzbrojilo Rusko čtvrtou brigádu na dálném východě smrtícím balistickým raketovým systémem Iskander-M pro krátké vzdálenosti. V současné době je na čínské hranici dvakrát tolik brigád, které jsou vybaveny těmito raketami schopnými jaderné reakce, než v jakékoliv jiné ruské oblasti. Iskander-M má dostřel 250 až 310 mil, Čína by tak mohla být jedním z terčů pro akci. 

Podobné machinace lze ale pozorovat i na čínské straně hranice. Čína tam přemístila systém mezikontinentálních balistických střel Dongfeng-41, který dokáže nést jaderné hlavice. 

Ačkoliv se prý zdá, že obě země jsou klíčovými spojenci, kteří spolu pořádají i vojenská cvičení, území dálněvýchodní hranice bylo historicky významným zdrojem oboustranného napětí. V roce 1969 se Sovětský svaz a Čína dostaly málem do válečného stavu, šarvátky mezi armádami proběhly právě v této oblasti. Nasazením raketových brigád Iskander-M podle některých analytiků Rusko kontroluje rostoucí vojenskou a ekonomickou sílu svého jižního souseda.

Na nejvýchodnější hranici obou zemí stojí proti 100 milionům Číňanů 4 miliony Rusů. Na základě některých odhadů se přes hranice dostalo až pět milionů čínských migrantů, což vyvolalo obavy z toho, že se mohou stát dominantní etnickou skupinou regionu. Vladimir Putin dokonce varoval obyvatele, že ruským obyvatelům se mohou rodit děti, jejichž mateřským jazykem už bude čínština. 

Území je přitom pro Rusko mimořádně důležitou součástí země. Továrny zde rostou jako houby po dešti, v oblasti se nachází velké zásoby diamantů, zlata, ropy a zemního plynu a zinku. Obě země tak mají v oblasti své ekonomické zájmy. Vojenské harašení tak může být jen jakousi hrou, kdy válečný konflikt mezi národy je zcela vyloučen.

Proč by ale obě země tuto oblast tak aktivně militarizovalo? Podle novináře Chowa může jít o pouhé historické dědictví čínsko-ruského napětí. To započalo v šedesátých letech minulého století. Čína se obávala ruského zásahu v Mongolsku, který by se mohl přelít až do Pekingu přes severovýchodní hranici. V té době se Rusko mohlo pyšnit větší armádou, Čína ale zase početní převahou co do počtu obyvatel. Výsledkem napětí bylo vybudování obranných pozic a umístění milionů vojáků jižně od hranice.

Sověti se zase obávali, že nebudou schopni odolat případné masivní čínské invazi, která by ohrozila jejich strategické pozice na východě a také klíčovou dopravní tepnu - transsibiřskou magistrálu. Někteří sovětští poradci dokonce počítali s uskutečněním preventivního jaderného útoku.

Desítky let uplynuly a s nimi i hrozba války, ale vojenská infrastruktura v podstatě stále zůstává na místě. Podle bezpečnostního analytika Petera Wooda se koncentrace čínských jednotek u ruské hranice od roku 1973 příliš nezměnila. Jediné, co se změnilo je fakt, že Čína už nepovažuje Rusko za hrozbu. Podobně je tomu na druhé straně hranice. 

Jejich vojenské jednotky jsou umístěny ve stejných oblastech, jako tomu bylo za období studené války. Tehdy Rusko své brigády umístilo do Východního Německa, po kolapsu Sovětského svazu je muselo stáhnout, největší vojenská přítomnost Ruska tak zůstala na Dálném východě. Tam byla původně umístěna právě kvůli možné válce s Čínou. 

Podle odborníků je jedním z hlavních důvodů, proč svůj systém Iskander-M umístili Rusové právě u hranic s Čínou je ten, že Rusko nebylo schopno vybudovat novou vojenskou infrastrukturu, jako jsou kasárny, letecké základny a sklady a musí tak spoléhat na starou sovětskou infrastrukturu. 

Spíše než znamením agresivity mezi Čínou a Ruskem je posilování vojenské přítomnosti v oblasti naopak znamením rostoucí důvěry mezi oběma spojeneckými zeměmi. Spojuje je i averze vůči Spojeným státům a jejich partnerům v regionu.