Současnou korejskou hrozbu si způsobily jaderné státy samy, tvrdí experti

Jinými slovy, minulí a současní představitelé USA, Ruska, Číny, Francie a Velké Británie, jejichž vlády podepsaly, ale nikdy nesplnily podmínky Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1970, do jisté míry vytvořili Kim Čong-Unovou dnešní neohroženost a bezohlednost.

Smlouvu o jaderném odzbrojování dodnes podepsalo 191 států a jedná se zřejmě o nejúspěšnější mezinárodní smlouvu o vojenství. V roce 1968, kdy dohoda vznikla, svět skutečně ohrožovala možnost jaderného konfliktu v důsledku studené války. Od platnosti smlouvy pouze tři státy - Indie, Pákistán a Izrael - vstoupily nově do nukleárního klubu, tyto tři státy taky odmítly dohodu už od začátku podepsat.

Předmětem smlouvy byl slib mezi zeměmi, že státy, které tyto zbraně nevlastní, je ani do budoucna mít nebudou. A naopak ty vlády, které jsou v jaderném klubu, se zavázaly k jadernému odzbrojování. Dohoda měla zaručit všem zemím rovnoprávný přístup k jaderné technologii. Měla to být pojistka pro menší zranitelné státy jako je Severní Korea a zaručit světový mír bez používání atomových bomb.

Jenže tady leží celé jádro problému, protože jak je známo, žádná jaderná velmoc za předchozích 50 let nezničila svůj arzenál. Naopak státy jako Rusko, USA i Čína svoji technologii vylepšily a rozšířily. V počtu jaderných hlavic vede Rusko (celkem 7300), následuje USA (7000) a teprve pak se řadí Francie (300 kusů) a Čína (260). Velká Británie jako jedna z mála skutečně snížila počty svých zbraní, na druhou stranu taky zmodernizovali svou z ponorky odpalovanou balistickou raketu Trident.

Bezpečnostní studie z celého světa se shodují na tom, že stoupá potřeba jaderného odzbrojování prostřednictvím diplomacie. Důvěra o nešíření zbraní je celosvětově roztříštěná. V mezinárodním měřítku se vztahy mezi státy jaderných technologií zhoršily, zejména mezi USA a Ruskem a do jisté míry i Čínou. Mnoho expertů tak varuje, že se příliš soustředíme na Severní Koreu, zatímco nám uniká "větší obraz".

Mezinárodní hovory jdou příliš pomalým tempem. Další světové jednání ohledně Smlouvy o nešíření jaderných zbraní je naplánováno až na rok 2020. Poslední schůze v roce 2015 přitom nepřinesla žádné výsledky, země nechtějí o odzbrojování ani slyšet.

V letošním roce přitom došlo k velkému průlomu - 122 států podepsalo v OSN novou dohodu, ve které se mluví o úplném zákazu použití nukleárních zbraní hromadného ničení. Proti se postavilo přímo jen Nizozemí a Singapur se volby zdržel. Všechny jaderné velmoci a členské státy NATO (vyjma Nizozemí) se hlasování nezúčastnily a nadále slyší jen na politiku "pomalého odzbrojování".

Neúčinnost současných snah o kontrolu zbraní pomohla vytvořit prostředí, v němž si Severní Korea rychle plní svoje ambice pomocí v minulosti propašovaných ruských motorů s balistickými raketami. Mnohostranné selhání při kontrole zbrojení může taky znamenat "řešení", o kterém americký prezident Trump tak často mluví. Preventivní vojenský útok bez ohledu na nezákonnost podle mezinárodního práva by mohlo velmi snadno ukončit období zastrašování, a naopak započít nový světový závod v nekontrolovaném jaderném zbrojení.