Rohingové živoří v zemi nikoho: Infekce, hladové děti, traumata. Lékaři bez hranic posilují aktivity

K dnešnímu dni do Bangladéše odešlo více než 146 tisíc lidí, kteří uprchli před násilnostmi v Rakhinském státě v Myanmaru. Je to jeden z největších přílivů Rohingů do Bangladéše v historii. Tento údaj nezahrnuje dalších 75 tisíc lidí, jež do Bangladéše prchli už dříve, v důsledku násilí v říjnu 2016. Většina nově příchozích pobývá v provizorních přístřešcích, v táborech pod správou UNHCR (Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky), ve třech nově vzniklých improvizovaných táborech nebo v hostitelské komunitě.

Mnoho uprchlíků uvázlo na území nikoho na hranici s Myanmarem. Rohingští uprchlíci v Bangladéši žili už před současným přílivem nově příchozích ve špatných podmínkách - v přeplněných, nehygienických místech, kde nebylo bezpečno.

 „Proudy lidí zde přicházejí zcela bez prostředků, jsou extrémně traumatizovaní a nemají přístup ke zdravotní péči. Mnoho příchozích má vážné zdravotní problémy, jako jsou poranění související s násilím, těžce infikované rány a těhotenské komplikace,“ uvedl Pavlo Kolovos, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Bangladéši s tím, že kvůli potenciálním zdravotním rizikům je zapotřebí větší humanitární pomoc.

„Utekl jsem z domu s celou svou rodinou, ale můj syn byl na útěku postřelen. Přivedl do nemocnice v Bangladéši. Ostatní členové rodiny zůstali v lese v Myanmaru, kde se schovávali. Už několik dní od nich nemám žádnou zprávu. Nevím, co mám dělat, jsem zoufalý,“ popsal Lékařům bez hranic devětačtyřicetiletý muž.

Na pomoc rohingským uprchlíkům dorazili další lékaři, zdravotní sestry a porodní asistentky a Lékaři bez hranic otevřeli ve své klinice v oblasti Kutupalong druhé lůžkové oddělení, aby se mohli postarat o narůstající množství pacientů.

Pomáhají také s převozem pacientů do jiných nemocnic, zajišťují nepřetržitý provoz sanitek. Dva nové mobilní lékařské týmy navíc vyhodnocují zdravotní potřeby a ošetřují raněné. Lékaři bez hranic nově příchozím také distribuují základní pomůcky pro přežití.

„Znepokojuje nás, že stovky tisíc lidí, kteří stále zůstávají v Myanmaru, nemají žádný přístup ke zdravotní péči,“ upozorňuje Kolovos. „Míra proočkování v myanmarském severním Rakhinském státě je velice nízká, a tak by jednou z priorit měly být očkovací kampaně proti spalničkám a jiným nemocem pro nově příchozí. Je také zapotřebí řešit vysokou míru podvýživy mezi Rohingy, která je sužovala už dříve,“ podotkl.

Přestože se začalo v omezené míře distribuovat jídlo, někteří uprchlíci dostali jenom příděl v podobě sucharů. Problémem je také nedostatek pitné vody. „Když jsem přijel, dostal jsem sedm balíčků sucharů, abych nakrmil své děti. To je vše, co doteď jedly,” vylíčil otec čtyř dětí, který dorazil do Bangladéše před třemi dny. „S rodinou teď zůstáváme ve škole, ale školní výbor řekl, že zítra musíme odejít. Nevím, kam půjdeme,“ podotkl.