Severní Korea porušuje lidská práva, potvrzují satelitní snímky

V roce 2014 Informovala zvláštní komise v OSN o existenci vězeňských táborů na území KLDR, které provozuje ministerstvo vnitra nebo tajná policie. Tyto politické a koncentrační tábory slouží k tomu, aby trestance či odpůrce režimu uvěznilo po celý zbytek života, případně je s nimi potrestána i celá rodina a budoucí generace potomků.

"Tyto tábory mají potrestat či izolovat lidi nepohodlné pro režim," tvrdí David Hawk, člen komise pro lidská práva v Severní Koreji. Druhý typ táborů jsou pak ty vězeňské, kam odchází zločinci, kteří zde mají odpracovat určitou výši trestu, nejsou tajné a rodina je sem nedoprovází. I přestože mají nahrazovat klasické věznice, i zde dochází ke krutému zacházení s vězni, zvláště pokud byl jejich zločin identifikován jako politický - zúčastnili se protestních pochodů, nebo byly u nich nalezeny zakázané materiály ze zahraničí.

"Škála zločinů je obrovská, mohou vás zavřít i za maličkosti, jako je vlastnění DVD s jihokorejskou tvorbu, poslouchání zahraničních písniček nebo pokud úřady usoudí, že jste nebyli dostatečně "prorežimní"," objasňuje David Hawk. Pokud někdo například bude odhalen při tom, že kritizoval nějak režim, ať už se jedná o špatnou selekci sportovců v zahraničních jednání, bude za to trestán vězením.

Zvláště političtí vězni čelí extrémním podmínkám, při kterých je hladovění, upření jídla a odpočinku nebo namáhavá práce v dolech na denním pořádku. Podle Amnesty International žije v táborech minimálně 200 tisíc vězňů, kolem 120 tisíc z nich jsou pak umístěni ve čtyřech největších zařízeních. Součástí zatčení jsou běžnou praktikou také kruté výslechy a mučení, ať už fyzické nebo psychické. Reportáž také mluví o tom, že děti narozené v táborech jsou automaticky také vězni.

"Podvýživa a hladovění z důvodu nedostatečných potravinových přídělů, náročná nucená práce, brutální a nehumánní podmínky, velké množství úmrtí a nesčetné zločiny proti lidskosti" jsou charakteristické rysy všech těchto vězeňských táborů, uvádí komise pro lidská práva v KLDR. Mnoho "trestaných" si obstarává jídlo tak, že pojídají suchou trávu, chytají žáby, brouky nebo hady.

Stát o těchto táborech mluví jako o "převychovávacích", ale podle Davida Hawka zde dochází k totálnímu vymývání mozku. Nacistické koncentrační tábory doslova šokovaly svět, dnešní severokorejská zařízení jsou jim velmi podobná, přesto svět nečinně sledují dění v KLDR. OSN už o existenci těchto nelidských zařízení ví dlouho, přesto nepodniklo vůči tomu žádné konkrétní kroky. Ani nynější objevy tak nebudou mít příliš velký význam.