Kdo rozvrátí Severní Koreu? Trump bude muset slávu přenechat lidu

Ve skutečné Severní Koreji, daleko od jaderného zbrojení a světel Pchjongjangu, je až čtyři miliony lidí vážně ohroženo hladomorem. Historie se opakuje a zde je to velice výrazné. Pokud se nic neudělá, pětina obyvatel státu umře kvůli nedostatku jídla a budou se opakovat tak události před 20 lety, kdy na hlad zemřelo přes tři miliony lidí.

"Lidé jsou tam na pokraji sil. Šedesát věřili ve stát a velkého vůdce, aby nakonec nedostali vůbec nic. Severokorejci už jsou unavení ze života," tvrdí Jihyun Park, severokorejský uprchlík, který nyní žije v Anglii. On sám a další dobrovolníci vyrábějí každý den zprávy a informace o zahraničí na malých kartičkách, USB nebo DVD discích. Ty pak přivážou na hranicích s Čínou na balonky a posílají je na území KLDR.

Park se domnívá, že Kim Čong-Un možná přesvědčil svět o své silné armádě, pokrok se děje ovšem na úkor lidí, kteří nemají na jídlo. Běžnému Severokorejci je tak jedno, zda bude válka. V každém případě na ně čeká smrt. "Když už si neváží vlastního života, pak je už jedno, jak o něj přijdou," myslí si Park. Zároveň se tam vytváří prostředí, kdy může k revoluci dojít i každým dnem.

Kim Čong-Un je nejen mladý a nezkušený, těžko tak hledá způsoby, jak předčit svého otce i dědečka. Sám to vzal přes jaderné zbraně, protože v téhle oblasti dosáhl mnohem větších úspěchů, než jeho předchůdci dohromady. Jenže Severní Korea už není to, co bývala. Po hladomoru v devadesátých letech se rozmohl černý trh. Informace ze západu sem proniká taky mnohem snadněji a už zdaleka nejsou přesvědčení o "pravdivosti" propagandy.

Existuje tak ještě spoustu způsobů, jak si poradit s uzavřeným režimem, než je jen vojenské řešení, které Trump propaguje na Twitteru. Nedávno v americkém kongresu vystoupil i bývalý severokorejský diplomat Tche Jong-Ho, který je jedním z nejvýše postaveným úředníkem, kteří se kdy rozhodli Severní Koreu opustit. I on avizoval politiky, že místo vojenského útoku by měli spíše podpořit zárodky revoluce v zemi.

Problém ovšem nastává s tím, jak takovou "revoluci" vyvolat. Do Severní Koreji je ve velkém už několik let dodávána humanitární pomoc, protože ať je vůdce sebevíc krutý, za jeho činy by neměli pykat obyčejní lidí. Pokud sem jim však pořád bude dodávat jídlo, jak mají pochopit, že je něco špatně?

Jediný způsob je tak zastavit veškerou pomoc a nechat místní lidi "vyhladovět" dokud se sami nepostaví proti režimu. To je ovšem tak brutální řešení, že to Spojené státy nemůžou připustit. Odborníci však nabádají, že je lepší nechat padnout pár lidí, než pak miliony zabít ve válce.