Česko by pocítilo dopad války s KLDR, říká pro EZ odborník

Tomáš Pojar, MA (43) vystudoval v Česku politologii a mezinárodní vztahy a v Izraeli bezpečnostní studia, v minulosti působil v neziskovém sektoru, mimo jiné jako ředitel humanitární organizace Člověk v tísni, a později jako diplomat. V posledním období byl českým velvyslancem v Izraeli. Ve své funkci prorektora pro zahraniční vztahy se zabývá rozvojem mezinárodních kontaktů akademického i projektového typu.

Podle posledních zpráv má KLDR nyní mezikontinentální raketu, která bude schopná zasáhnout podstatnou část amerického území. Bude konflikt ještě dále eskalovat?

Jistě. KLDR bude pokračovat v jaderném i raketovém programu a bude i nadále provokovat.  

Jak podle vás by nyní měly USA zareagovat?

Zachovat chladnou hlavu a zároveň se důsledně připravovat se na vojenský konflikt. Nelze sázet na racionalitu severokorejského režimu, pokud si však bude Kim Čong-un vědom svého konce v případě propuknutí války, snad k ní nakonec nedojde.

Považujete za reálnou možnost, že dojde k válce?

Ano. Pravděpodobněji k válce nedojde, vyloučit se však rozhodně nedá.

Česká republika je členem NATO, bude se náš nějak týkat konflikt mezi USA a KLDR? 

Praha cílem severokorejských raket nebude. Konflikt by se však přímo dotkl USA, Číny, Jižní Koreje a Japonska, tedy největších ekonomik světa. Dopady bychom pocítili i my.

Kromě raket se však taky mluví o tom, že KLDR má velmi silnou hackerskou základnu. Je Severní Korea skutečně kybernetickou hrozbou pro svět?

Ano, na rozdíl třeba od nás, KLDR do svých ofensivních kybernetických schopností systematicky a dlouhodobě investuje, ledacos dokáže a nezdráhá se kybernetické zbraně používat.

Severní Korea je pořád vnímána jako zaostalá země. Mluví se ale třeba o tom, že stáli za ransomwarem WannaCry. Jak je možné, že hackeři z KLDR dokáží napadnout mnohem technicky "vyspělejší" svět?

Lidé tam sice umírají hlady, veškeré ekonomické prostředky státu jsou však zároveň využívány k podpoře režimu a k financování vojenských programů – jaderného, raketového i toho kybernetického. Neznamená to, že mají automaticky větší schopnosti než všechny vyspělé země, škody však způsobit mohou. Své kapacity budují systematicky a dlouhodobě, což je samozřejmě znát.  

Je nějaký rozdíl mezi tím, jak jednají hackeři z KLDR a například z Ruska (případně dalších států bývalého Sovětského svazu)?

Rusové hrají první ligu, Severokorejci se o ni snaží.     

Jaký je většinou scénář kybernetických útoků z KLDR? Jaká je jejich nejpoužívanější technika/metoda?

Výjimečnost severokorejských útoků spočívá ve faktu, že se dokáží koncentrovat na jednotlivé cíle a hlavně, že se nezdráhají kybernetické zbraně použít. To se asi nejlépe ukázalo při útoku na Sony Pictures nebo při četných pokusech (nezřídka úspěšných) o krádeže peněz.

Stala se Česká republika obětí některých severokorejských útoků?

O přímém útoku nevím.  K sekundárním útokům však pravděpodobně došlo, když sice útok nemířil primárně na české cíle, v rámci světové kybernetické sítě se však dotkl i té naší.