Špionáž? KLDR hravě strčí všechny do kapsy. USA by se mělo nechat poučit, jak se to správně dělá

Severokorejská rozvědka a kontrarozvědka jsou jednou z nejsilnější zbraní, kterou Pchjongjang má. Pevná ruku vůdce nad režimem by nebyla možná, kdyby neměl dokonalý přehled o vlastním lidu, úřednících, spojencích a nepřátelích. Četné čistky v politických řadách jsou důkazem toho, že soukromí není v KLDR základním právem občana. A že je severekorejská špionáž úspěšná, dokazuje i fakt, že jen díky agentům získali neprávem jadernou technologii z Moskvy.

Jenže agenti neoperují jen na severu Korejského poloostrova, podle odborníků je spoustu agentů i v zahraničí, zejména Jižní Koreje bude infiltrovaná skrz naskrz. Válku totiž nevyhrávají jen vojáci a zbraně, stejně důležité jsou i informace. Tak, jak je to zvykem v dalších státech, i Pchjongjang má dvě hlavní zpravodajské služby - jedna na vnitřní záležitosti státu, druhá na špionáž zahraničních nepřátel.

V rámci zpravodajství existují dokonce dvě speciálně zaměřené organizace, které mají za úkol získávání informací z Jižní Koreje. "Severokorejské služby se zaměřují na politické, ekonomické, vojenské či technické informace. Jejich zdrojem jsou volně dostupné informace, ale i tajní agenti nebo kybernetické kanály," stojí ve zprávě pro americký kongres. Hlavním cílem Kim Čong-una jsou nepřátelé ze Soulu, Tokia a Washingtonu.

Není překvapením, že KLDR vymodelovala svou špionážní síť po vzoru Sovětského svazu. Hlavní zpravodajská služba je složená ze šesti odvětví - operace, průzkum, technologie a kybernetika, zahraniční zpravodajství, interní korejské rozhovory a podpora služeb. Kontrarozvědku má na starosti Ministerstvo státní bezpečnosti, která našla inspiraci ve stalinovské éře a nechvalně proslulé KGB.

Ministerstvo státní bezpečnosti je nezávislý orgán na severokorejské vládě a spadá pod přímým velením vůdce Kim Čong-una. Jejich úkolem je monitorovat situaci v pracovních a vězeňských táborech, vyšetřování domácí špionáže a zárodků revoluce, repatriaci uprchlíků, ale i provádění terorismu během zahraničních misí.

I když se to nezdá, severokorejský režim má pravděpodobně velmi dobrý přehled o uprchlících a diplomatech vyslaných do zahraničí, neváhá ani špehovat vlastní vysoce postavené úředníky, kteří by mohli během zahraničních misí obrátit proti režimu.

Kim Čong-un měl zřejmě taky velmi dobrý přehled o pohybech a aktivitách svého nevlastního bratra Kim Čong-nama, který dlouhodobě žil v exilu v Číně, jen díky tomu mohl naplánovat atentát. Severokorejci tak světu dokázali, že jejich služby dokážou udeřit daleko za hranicemi a hněvu vůdce se nikdo nevyhne.