Chystá se podepsání nové mnichovské dohody? Experti vyjadřují skepsi nad mírumilovnými úmysly známého diktátora

První rok Trumpovo působení v úřadu amerického prezidenta byl ve znamení ostrých výměn jeho názorů s vůdcem severní Korey. Známým se stal hlavně jeho výrok o větším nukleárním tlačítku. USA požadovaly ostřejší sankce proti s nukleárními testy experimentujícímu státu, jejich požadavky ale nedošly ke sluchu Číně ani Rusku.

Trumpova hrozba „ohně a hněvu“, s kterým udeří v případě potřeby na KLDR, znepokojovala celý svět, zvláště vzhledem k tomu, že KLDR i přes výhružky pokračovala ve svých testech, které doslova otřásaly zemí. Kim Čong- un však nyní nečekaně obrátil. Zatímco dřív jednoznačně trval na potřebě jaderného arzenálu nutného k zajištění existence komunistického státu, nyní hovoří o možnostech denuklearizace.

Jeho náhlá přeměna z „vlka“ na „ovečku“ představuje velkou výzvu pro Trumpa, který by neuváženým výrokem mohl zhatit mírové námluvy mezi korejskými zeměmi, čímž by nejen mohl způsobit trhlinu ve vztazích dlouholetých spojenců, Jižní Koreje a USA, ale zároveň by poskytl munici i pro hlavní politické konkurenty USA, Čínu a Rusko, poukazuje stanice CNN

Trump si zřejmě tyto důsledky uvědomuje. CNN podotýká, že zatím se k celé situaci vyjadřoval vzhledem ke svému obvyklému stylu komentářů neobvykle umírněně, důstojně a bez pro něj typického bombastického přisvojování si zásluh. Ocenil obrat KLDR a ačkoliv vyjádřil jistý skepticismus ohledně „mírumilovných“ intencí Kim Čong-un, stále ponechal prostor pro možnou naději na zlepšení doposud napjatých vztahů mezi zeměmi.

Skepse ohledně mírumilovných úmyslů KLDR

Otázkou je, zda-li Trump zvolil diplomatický přístup z toho důvodu, že sám si uvědomil hrozbu rozpoutání konfliktu na Korejském poloostrově, který by přinesl tisíce mrtvých a měl nejistý výsledek, nebo zda-li se rozhodl vyčkávat, až se projeví „pravé“ úmysly severokorejského diktátora.

Nejenom američtí pozorovatelé jsou totiž velmi opatrní a skeptičtí, co se týče předkládanému gestu KLDR o denuklearizaci. Země totiž už v minulosti učinila podobná prohlášení, v roce 1994 a 2005, které neměly žádný praktický dopad. Bývalý americký vyslanec,Robert Gallucci který takovouto dohodu vyjednával za prezidenta Billa Clintona, připomněl, že KLDR sice zavázala k denuklearizačnímu kroku, zároveň ale pokračovala v jaderném programu za pomoci zakoupeného uranu od Pákistánu.

„Možná je to průlom. Já o tom vážně pochybuji," řekl ředitel National Inteligence, Dan Coats ačkoliv připustil, že „naděje umírá poslední.“ Bruce Bennett, obranný analytik společnosti RAND Corporation položil pro magazín Foreign Policy řečnickou otázku, zda-li Kim Čong-un nepřichází k jednacímu stolu jako „Hitler k Mnichovu 1938“. Podle Benneta severokorejský diktátor sice mluví o libě znějícím sjednocení poloostrova, ale vůbec tím nemyslí ono demokratické sjednocení prosazované Soulem a Washingtonem. „Nehovořil o sjednocení jihokorejského stylu - hovořil o sjednocení pod jeho kontrolou," myslí si analytik.

Foreign Policy připomíná časté odkazování severokorejského diktátora na svrženého libyjského vůdce, Muammara al-Kaddáfího, který se v roce 2003 vzdal nukleárního programu. Podle KLDR si tím prakticky podepsal rozsudek smrti. Severokorejský vůdce naznačoval, že pokud by následovali jeho případu, i jeho země by mohla být později svědkem revoluce mající za cíl jeho svržení.

O to víc vzbuzuje jeho náhlá ochota vzdát se programu, který považoval za natolik centrální pro jeho přetrvání u moci, podezření a pochyby. Podle Foreign Policy tímto krokem se může snažit docílit strategické výhody nad USA, které nebudou moci tolik tlačit na Čínu, aby na KLDR uvalila sankce. CNN zmiňuje obavy amerických expertů, podle kterých se může jednat o kouřovou clonu. Jaderný program KLDR může být už v tak rozvinuté fázi, že už není potřeba uskutečňovat pozornost vzbuzující testy. KLDR by tedy stále k dispozici svůj funkční arzenál, zatímco by si mohla za údajnou likvidaci svého jaderného programu diktovat podmínky typu stažení amerických vojsk z poloostrova.

Jak Foreign Policy, tak CNN poukazují též na problematickou pozici USA při vyjednávání podmínek denuklearizace KLDR. Chybí jim zkušení diplomaté, schopní se vyznat v složitých kličkách severokorejského režimu. Joseph Yun, hlavní osoba ministerstva zahraničí pro KLDR, minulý týden neočekávaně rezignoval a klíčový post amerického velvyslance v Soulu je též prázdný. Bílý dům se nakonec nerozhodl na dlouho uvolněné místo jmenovat zkušeného diplomata Victor Cha, jednoho z hlavních kandidátů zřejmě z důvodů jeho skepse ohledně moudrosti preventivního amerického úderu.