KLDR zůstává světovým nepřítelem? Tři hlavní důvody, proč veškeré snahy o uvolnění vztahů selhávají

Pokud jde o úspěchy, jichž dosáhla Trumpova administrativa v jednáních se Severní Koreou, tak jedním z nich je, že se podařilo Pchjongjang přesvědčit k repatriaci ostatků amerických vojáků, kteří padli během Korejské války. Jednalo se tehdy o velký skok ve vztazích obou zemí, neboť se tím posílila důvěra, která pak následně vedla k setkání severokorejského vůdce Kim Čong-una a amerického prezidenta Donalda Trumpa, z něhož by mohlo časem dojít k uvolnění vztahů, včetně potenciálního ukončení jaderného programu KLDR. 

Ve čtvrtek ale náhle severokorejská diplomacie obrátila, a to krátce před plánovaným setkáním o přepravě ostatků padlých vojáků, k němuž mělo dojít v neděli 15. července. Dále se americký ministr zahraničí Mike Pompeo dostal do diplomatické roztržky v jednáních se Severní Koreou, která jej obvinila, že se snaží pouze o jednostranné řešení problematických vztahů mezi Pchjongjanem a Washingtonem, které by spočívalo v denuklearizaci země, čímž by se KLDR stala snadným terčem. Repatriace mrtvých vojáků by byla pouhou zástěrkou pro další tlak na oslabování pozice KLDR.

Nejednalo se o nic nepředvídatelného. Odborníci už od začátku varovali, že se zájmy USA a KLDR téměř nikdy nedokáží překrývat. Vycházeli tak ze svých zkušeností z dřívějších jednání mezi Pchjongjangem a Washingtonem. Bílý dům by se měl umět víc koukat na ten problém očima Severní Koreje a jejího dalšího postavení poté, co by zničila svůj jaderný arzenál. Žádná ze stran se však tímto nezabývala a akorát řešila naprosto marginální problémy.

Pompeo nyní bude muset projevit schopnost zůstat trpělivým ve složitém vyjednávání se severokorejskou diplomacií a zároveň být loajální vůči prezidentovi a jeho naivitě, když se před celým světem chlubil jako úspěšný politik, jemuž se podaří dosáhnout světového míru tím, že přiměje KLDR k ukončení jaderného programu. Vzhledem k tomu, že jsou diplomatická vyjednávání mezi KLDR a USA kolísavá, budeme každou chvíli slyšet jiné scénáře podobně, jako když chvíli prší, a chvíli svítí slunce. Důvody tohoto nepříznivého jevu jsou celkem tři.

První důvod tkví v osobnosti amerického prezidenta Donalda Trumpa. Při jednáních s nepřátelskou velmocí je zapotřebí mít schopného a hlavně něčím výrazného státníka, který svůj protějšek něčím zaujme, či dokonce vyvede z míry, což Trump není. Přestože v živém vysílání summitu Donald Trump a Kim Čong-un působil americký prezident jako autorita, z diplomatického hlediska se spíš jednalo o velmi snadno prokouknutelné divadlo, v němž se hlava státu pouze staví do role silné osobnosti. Bez jakéhosi osobního šarmu obyvatele Bílého domu se nikdy nepodaří zlepšit vztahy s KLDR.

Druhou příčinou je výrazná neznalost administrativy Donalda Trumpa, včetně ministra zahraničí Mika Pompea, problematiky jaderných zbraní. Když Trump, Pompeo a dokonce i poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona tvrdí, že se podaří dosáhnout úplné denuklerarizace KLDR v časovém horizontu jednoho až dvou let, tak se v diplomatickém prostředí zesměšní. Odborníci tvrdí, že i kdyby Pchjongjang přistoupil na úplné ukončení jaderného programu, tak by celý tento proces mohl trvat déle, než deset let. 

Třetím a posledním důvodem je také motivace amerického prezidenta Donalda Trumpa, kterému nejde o světový mír a bezpečnost, nýbrž pouze o vlastní ego. Ani americké zájmy, které by pro každého amerického prezidenta měly být klíčové, v tomhle nehrají roli. Trump chce pouze dosáhnout denuklearizace za každou cenu a získat tak třeba ocenění Nobelovy ceny míru. Pokud jsou ale i ty sebemenší cíle motivovány nekalými úmysly, hůř se jich dosahuje.