Fukušima ve stopách Černobylu? Na místo míří stále více turistů

Počet turistů v Japonsku se v uplynulém desetiletí ztrojnásobil a mnoho z nich - ale také sami Japonci - se vydává do nečekaných míst: zasažených měst v okolí Fukušimy, kterou 11. března 2011 poškodilo zemětřesení a vlna cunami, což vedlo k roztavení jádra reaktorů. Fukušima se nyní nachází na čestném místě na seznamu cílů katastrofického turismu, tedy cest na místa různých neštěstí, kdy senzacechtivost převládá nad úctou.

V roce 2017 navštívilo někdejší města duchů jako je Namie nebo Tomioka zhruba 100.000 lidí. Vláda ujišťuje, že tato sídla prošla dekontaminací a že se obyvatelé mohou bezpečně vrátit. Na programu turistů jsou prohlídky s průvodcem v autobuse nebo na kole, zpestřené návštěvou místních. Volitelnou součástí programu je výlet lodí s cílem vidět elektrárnu z moře.

Od roku 2013 se evakuovaní obyvatelé proměnili v průvodce skupinek turistů. Později začali prohlídky organizovat profesionálové ve spolupráci s místními úřady, které chtěly ukázat, že život se vrátil do běžných kolejí.

To ale nezabránilo kiksům. V nedávném dokumentu o Fukušimě odvysílaném na Netflixu v rámci série Dark Tourist se reportér obědvající v jednom bistru v Namii zajímal, zda může být naservírované jídlo kontaminované. V další sekvenci lze vidět panikařící turisty, kteří ho doprovázeli, neboť jeho detektor ukazoval vyšší úroveň radiace, než je považována za bezpečnou.

Japonské souostroví nebylo "černého turismu" a toho nejmorbidnějšího, co může nabídnout, ušetřeno ani dříve. To je i případ lesa Aokigahara severozápadně od hory Fudži, který je znám pro svou krásu, ale také jej opakovaně vyhledávají sebevrazi.

Příchod turistů do měst v okolí Fukušimy místní obyvatele rozděluje. Někteří doufají, že publicita znovu vdechne jejich městům život a povzbudí evakuované k návratu. Zatím jsou ale turisté v Namii v převaze. Město bylo vyhlášeno za dekontaminované v březnu 2017, z 21.000 obyvatel z doby před katastrofou se jich vrátilo jen 700. Jedna starší obyvatelka se rozhodla ponechat věci osudu. "Ve svém věku už moc neriskuji, tak jsem se vrátila. Můj život byl zde a tady taky skončí," řekla. Mladí ale mohou uvažovat jinak.

Z původních 160.000 lidí zasažených katastrofou jich v provizorních ubytovnách po celé zemi dosud žije 70.000. Čelí ale těžkému rozhodování. Vesnice tvořené prefabrikovanými obydlími úřady jednu po druhé zavírají a evakuovaní také ztratili nárok na dávky. Jejich města jsou dekontaminovaná a pokud se tito lidé nevrátí, důsledky tohoto odmítnutí ponesou sami. Mnoho lidí ale zpátky nechce. Státu, který tvrdí, že města jsou bezpečná, už nevěří - mají za to, že je po neštěstí balamutil, nebo dokonce lhal, když je informoval o možných rizicích.

Podle dalších obyvatel mohou turisté také přispět k osvětě. "Když lidé sami uvidí, co se stalo, možná pochopí, že je třeba se takové katastrofě v budoucnu za každou cenu vyhnout," soudí jeden z místních průvodců Takuto Okamoto.

Obecně se ale operátoři cynicky podílejí na propagaci oficiálního stanoviska úřadů, že vše je v pořádku a že za incidentem je možné udělat tlustou čáru. Katastrofa je představována jako minulost, aby nenarušila organizovanou euforii před olympijskými hrami v Tokiu v roce 2020. Vláda také plánuje zvýšit podíl jaderné energie. Polovina Japonců je přitom podle průzkumů proti.

O katastrofickém turismu si můžeme sice myslet cokoli, ale v případě Fukušimy je tu ještě jedna věc: vypadá to, jako by neštěstí bylo věcí minulosti. Tak to ale není. Fukušima není Hirošima, není to uzavřená část historie. Rozebrání elektrárny potrvá roky a ne všichni se rovněž shodují, že dekontaminace byla úspěšná. Hrozbu další katastrofy úřady bagatelizují.

Matky z okolí své děti pravidelně posílají na prohlídky, zda nemají rakovinu štítné žlázy. Pro ně je neštěstí stále součástí všedního života.