Tetování, useknuté prsty a pohrdání ženami. Jak vypadá svět legendární Jakuzy?

„Můj otec nechával své spojence, aby mě znásilňovali a bili,“ cituje britský bulvární deník The Sun Shoko Tendo, jejíž otec byl jedním z bossů Jakuzy. Podobná praxe údajně není nijak výjimečná, neboť ženy mají v některých klanech organizace velmi nízký sociální status.

Otec Shoko ji většinou nabízel dalším gangsterům, kterým dlužil peníze. Po pěti letech se jí podařilo uprchnout a o svých zkušenostech napsala později knihu. Ostatní členové Jakuzy ji kromě opakovaného znásilňování také surově bili, z čehož si odnesla zlámané kosti i prasklé ušní bubínky.

Jakuza má podle odhadů v současné době asi 35 000 členů. Přestože jejich počet dlouhodobě klesá, stále se jedná o extrémně vysoké číslo. Jakuza není jedna organizace, ale zastřešující termín pro více zločineckých syndikátů.

Pod kontrolou má obchod s prostitucí a její členové profitují i z obchodu s orgány. Nevěstince, které zločinci provozují, se nacházejí i v Koreji, Thajsku nebo na Filipínách. Podobně jako další zločinecké organizace však má Jakuza prsty v podstatě ve veškerém nelegálním byznyse včetně obchodu se zbraněmi a drogami nebo praní špinavých peněz.

Organizace si však zároveň udržuje pečlivě pěstovaný obraz. Má své vlastní kanceláře a registrované členy, tiskové konference a dokonce i vizitky, popisuje deník Sun. Po zemětřesení a následné vlně tsunami v roce 2011 pomáhala Jakuza lidem postiženým katastrofou, když do oblasti dovezla a rozdávala zásoby. Dokonce se jí to podařilo dříve, než vládním úřadům.

Vedle tradičních japonských tetování je Jakuza spojována s fenoménem useknutého malíčku. Tato praxe, která je nazývaná „yubitsume“, má svůj původ v 18. století. Válečníci, kteří tehdy přišli o malíček, nemohli tak dobře vládnout mečem.

V Jakuze se praxe používá jako potrestání za některé prohřešky, například, když někdo nezaplatí své dluhy nebo nesplní zadaný úkol. Malíček si pak musí sám useknout a odevzdat ho svému bossovi. V posledních letech však údajně zločinci od této formy rituálního trestu upouštějí, protože jsou pak snadno identifikovatelní policií.

Podle japonské policejní studie z roku 2012 jedna z pěti firem v zemi přiznala, že platí Jakuze výpalné. A není se čemu divit. Zločinecká organizace neváhá vraždit ani „veřejnosti na očích“.V roce 2007 byl takto zastřelen starosta Nagasaki Icčo Itó, který odmítl dohodit stavebním firmám svázaným s organizací lukrativní zakázky.