Válka na Korejském poloostrově? Trump se chce zapsat do historie, naznačuje analytik

Nutný je plán B

Vývoj se může ubírat dobrým, ale i špatným směrem, varuje DePetris. Připomíná, že jde o KLDR, tedy zemi, jejíž vedení je vůči americkým záměrům přirozeně nedůvěřivé bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v Bílém domě.

"Tudíž, ačkoliv doufáme v to nejlepší, Trumpova administrativa potřebuje plán pro nejhorší - a plánování pro nejhorší znamená vytvořit plán B pro případ, že jaderné rozhovory skončí ve slepé uličce," píše analytik. Zamýšlí se nad tím, jaké jsou možnosti USA, pokud se diplomacie ukáže jako nefunkční.

První z nich je podle DePetrise válka, jelikož američtí představitelé opakují, že na stole leží všechny možnosti, včetně nasazení síly. Tato prohlášení mají nepřítele varovat, že Spojené státy jsou připravené vyřešit problém po dobrém i po zlém, soudí analytik.

V případě KLDR je ovšem válka natolik absurdní možností, že by neměla být vůbec zmiňována, deklaruje DePetris. Připouští, že USA si sice vždy vyhrazovaly právo chránit své občany a spojence v případě severokorejského útoku, ale ten může nastat pouze ve dvou případech - pokud se Kim Čong-un z čista jasna rozhodne odpálit rakety na Jižní Koreu, Japonsko či ostrov Guam, nebo bude k takovému útoku vyprovokován.

Válka se Severní Koreou je nemyslitelná, jelikož Soul by byl zasypán palbou severokorejského dělostřelectva, tvrdí analytik. Dodává, že Pchjongjang by skončil jako Berlín v roce 1945, do Číny by vtrhly miliony severokorejských uprchlíků, Japonci by zamířili do protivzdušných krytů, zahynuly by možná i miliony lidí a světová ekonomika by byla vážně poškozena. "Promiňte, Johnové Boltonové tohoto světa, ale vyjma útoku na Spojené státy a jejich spojence není válka vůbec možností," deklaruje DePetris.

Druhou možností je návrat k izolaci KLDR a utužení sankcí, míní analytik. Konstatuje, že Trumpova administrativa by se k sankcím mohla vrátit v naději, že větší tlak na Kimova bankovní konta přiměje diktátora vrátit se k jednacímu stolu, ale ve slabší pozici.

Pokud rozhovory selžou, americký Kongres bude zřejmě inklinovat k uvalení dalších sankcí na Pchjongjang a možná i tlačit Bílý dům k potrestání velkých čínských bank, které se příliš angažují v severokorejské ekonomice, očekává DePetris. Obává se však, že navzdory všeobecnému přesvědčení o dominantní pozici USA v mezinárodním finančním systému, která dokáže přimět jakýkoliv režim, aby se podvolil, Kimův režim opakovaně ukázal, že jde o pouhou fantazii.

Nekonvenční Trump

"Severokorejci jsou mistři ve vyhýbání se sankcím, vynalézání kreativních způsobů jak získat peníze a dostat je zpět do země," pokračuje analytik. Zmiňuje přečerpávání ropy z lodě na loď v Pacifiku, využívání fiktivních firem, dceřiných společností, prostředníků, proměnu ambasád v provizorní firmy, pašování zbraní či hackerské útoky na zahraniční banky, které podrývají sankční režim uvalený Radou bezpečnosti OSN do té míry, že OSN sama nedávno označila tyto sankce za "nefunkční".

Dále je zde čínský faktor, podotýká DePetris. Konstatuje, že dokud nebude Peking ochoten spolupracovat a navzdory slibům bude tolerovat obchod s KLDR, Kim bude mít dostatek peněz, aby uspokojil severokorejskou elitu a udržel svůj režim při životě.

Poslední možností je tak "ubíjející laskavost", soudí analytik. Připomíná, že stávající americká politika vůči KLDR přímo spojuje denuklearizaci s normalizací vztahů, tudíž dokud se Kim nevzdá svých jaderných hlavic, nezničí místa jejich výroby a nezastaví raketový program, nemůže Pchjongjang navázat vřelé vztahy s USA a svými sousedy.

Trump je ovšem nekonvenční prezident a není vyloučené, že se nezajímá ani tak o severokorejské atomové zbraně, ale o místo v historických učebnicích, kam se chce zapsat jako prezident, který dosáhl ohledně Severní Koreje čehosi velkého, poukazuje DePetris, Míní, že to může zahrnovat formální ukončení korejské války, podpis mírové smlouvy s KLDR, usnadnění ekonomické spolupráce obou zemí na poloostrově, zřízení zastupitelských úřadů a povznesení vzájemných vztahů nad současnou nekonečnou animositu.

"Kim by měl stále své jaderné zbraně. Ale dokud je nepoužije - a jelikož se o sebe obává víc než o cokoliv jiného, zřejmě tak neučiní -, napětí by se trvale snížilo a Korejský poloostrov by vstoupil do normálnější éry," vysvětluje analytik. Nastiňuje, že po dekádě přílivu financí a bezpečném zařazení se mezi plnoprávné členy mezinárodního společenství může Kim dospět k názoru, že pro obranu své země již nepotřebuje vydržovat program jaderných zbraní.