K útoku v Christchurch vůbec nedošlo? Internetem se šíří nebezpečné zprávy, objevily se i v Česku

Na fakt, že se v online prostoru ihned po útoku objevily různé konspirační teorie tvrdící, že útoky na mešity byly jen nahrané, upozorňují novozélandská i australská média.

Deník New Zealand Herald cituje Josepha Uscinskiho, profesora z univerzity v Miami, který studoval podobné informace šířící se po masových střelbách ve Spojených státech. I v těchto případech se totiž pravidelně objevují tvrzení, že masakry byly sehrány placenými „krizovými aktéry" . Akademik čtenářům radí, aby se spoléhali na seriózní prameny.

„Používám jednoduché pravidlo - poslouchám autority, které sbírají data a následně je zpřístupňují ke kontrole. Takže obecně poslouchám lidi, kteří jsou vyškoleni ke shromažďování důkazů a analýze důkazů," popisuje. „Problémem jsou sociální média a skutečnost, že lidé věří tomu, čemu chtějí věřit,“ vysvětluje expert.

Po útoku se začaly tyto teorie šířit na sociálních sítích, především na twitteru, pod hastagem „false flag“, tedy česky „operace pod falešnou vlajkou“. Obecně se tak označuje tajná operace vedená vládou, korporací nebo jinou organizací, která je navržena, aby se jevila tak, že je provedena někým jiným.

White power? Or illuminati? #NewZealandShooting was a #falseflag event designed to change gun policies in New Zealand...and it worked the first time. pic.twitter.com/jWWHjQN0mP

Jak podotýká novozélandský deník, ihned po střelbě se začaly šířit dvě zprávy. První zahrnovala „dobrého chlápka s pistolí“, který útočníka zahnal. Především v USA tato zpráva podpořila myšlenku širšího vlastnictví zbraní. Druhá pak hovořila o tom, že mešita byla používána jako sklad zbraní a že tedy toto místo bylo legitimním vojenským cílem.

V prvním případě šlo o lež. Příběh o „dobrém chlápkovi se zbraní“ byl založen na informaci o  hrdinských činech Abdula Azize, který útočníka zahnal máváním pistole. Podle samotného muže ovšem nešlo o jeho zbraň, ale o zbraň, kterou sám pachatel při útěku vyhodil z auta. Aziz ji jen sebral ze země. A druhá zpráva byla také ihned vyvrácena – v mešitě žádné zbraně nebyly. I přesto se zprávy dál mezi lidmi šíří.

Dezinformace o střelbě souvisí s i ím, že se video u útoku objevilo živě na internetu. Technologické společnosti kvůli tomu čelily kritice, následně ale bylo ze všech platform smazáno. Právě toto mazání ovšem mnozí konspirátoři označují za cenzuru a snahu utajit fakta. Například i český konspirační server Aeronet tvrdí, že „snaha o utajení tohoto videa pouze potvrzuje, že zachycuje velmi nepovedenou práci scénáristů, protože záběry obsahují neuvěřitelné chyby a nesmysly“.

Server zveřejnil také celou řadu videí, které údajně dokazují, že celý útok byl nahraný. Podobná videa a fotografie se šíří i prostřednictvím sociálních sítí. Na svém profilu jeden ze snímků sdílel například oblastní koordinátor SPD Petr Fober. „Jeden mrtvý muslim na Novém Zélandu píše sms. Že by soudruzi udělali chybu. Celý útok může být i blamáž a scénárista se jmenuje Soros,“ uvedl. Následně ovšem Forber příspěvek smazal.

Právě tato fotka patří ke snímkům, které se v souvislosti s útokem v Christchurch šíří po celém světě. Podle dalších snímků a komentářů na sobě údajné oběti měly místo krve jen barvu, protože plechovky s barvou se na některých záběrech prý také objevily. Konspirátoři se pak snaží prostřednictvím sociálních sítí lidi přesvědčit, že z nich někdo dělá „tupé ovce“.

@HighImpactFlix The New Zealand Shooting Looks Like A Staged False Flag Event. The Dead Do Not Text. pic.twitter.com/msjZf9Fff0

Tématem falešných zpráv souvisejících s útokem se zabývá i The Sydney Morning Herald. Ten se odkazuje na Kate Starbirdovou, profesorku z University of Washington, která studuje to, jak se sdílejí informace v dobách krize. Ta identifikovala tři typy falešných zpráv souvisejících s „operací pod falešnou vlajkou“ po násilných událostech.

První typ je prostý – zpráva tvrdí, že se událost ve skutečnosti nestala. Druhý typ souvisí s možným finančním ziskem. V podstatě to znamená, že pozornost je směřována ke konkrétním webovým stránkám obsahujícím reklamu.

Třetí typ souvisí s šířením dezinformací tak, aby mohli její tvůrci a šiřitelé prosazovat svou politickou agendu, podkopávat vládní autoritu a média. „Někdy je těžké rozlišovat mezi jedním a druhým typem. A existují i takové zprávy, které mohou mít dvě nebo více těchto motivací," vysvětluje Starbirdová.