Miminko s nádorem potřebovalo transfuzi, nastal boj. Rodiče jsou jehovisti

Rodiče souhlasili, aby jejich dítě podstoupilo chemoterapii a operaci, při které bude tumor odstraněn, ale o tranfuzi nechtěli ani slyšet. Lékaři ovšem dospěli k závěru, že bez ní se u dítěte rozvinou život ohrožující komplikace.

Nebylo tedy zbytí a o osudu nemocné holčičky musel rozhodnout Nejvyšší soud. Ten dítě vzal na devět měsíců do opatrovnictví a trasfuzi schválil.

Obdobný případ se stal na Novém Zélandu i v červenci 2012, kdy rodiče jehovisti odmítli dát svolení k tranfuzi pro svou dceru, která potřebovala transplantaci ledvin a jater. Opět zasáhl soud a o léčbě rozhodl státem určený opatrovník.

Kdo jsou Svědkové Jehovovi

Svědkové Jehovovi, dříve také Badatelé Bible, působí jako celosvětová náboženská společnost, která své učení opírá o vlastní překlad Bible. Sami sebe považují za jediné skutečné křesťany. Počet jejich členů se odhaduje na sedm milionů, ústředí mají v New Yorku. Velké křesťanské církve nepovažují Svědky Jehovovy za křesťany. Jak píše server zdravie15.cz, jedním ze základních sporů je odlišný názor na podstatu Ježíše Krista, tedy zda je to Bůh, jak tvrdí většina církví, nebo Boží syn ve smyslu první z andělů, jak tvrdí svědkové Jehovovi.

Krevní tranfuze je kanibalismus

Jedním z nejkontroverznějších témat je zákaz přijetí „plné krve", červených a bílých krvinek, destiček, plazmy a autotransfuze. Před zákazem krevních transfuzí platil zákaz očkování. To jehovisté srovnávali s pohlavním stykem se zvířetem, neboť zvíře bylo očkováním implantováno do těla. Zrušení tohoto zákazu přišlo až v letech 1951-1952.

Odmítání transfuze krve má podle Svědků v první řadě náboženský důvod založený na třech základních textech z Bible, podle kterých byl zákaz jedení krve dán Noemovi, kodifikován v knize Mojžíšově a přenesen na křesťany.

Zpočátku byl postoj k této věci poměrně vlažný. Ovšem v roce 1948 byl poprvé v časopise Probuďte se! zveřejněn názor o nesprávnosti příjímání krevních transfuzí. Od roku 1961 znamenalo pro Svědka přijetí krve vyloučení ze společnosti, od roku 1966 je transfuze přirovnávána ke kanibalismu. Nemá být údajně rozdíl v pití lidské krve a jedení těla jiné bytosti. Paradoxně do kategorie jedení krve patří i situace, když si někdo olízne krvácející prst, aniž by krev posléze vyplivl z úst.

Dnes se většinou nepodává plná krev, ale podávají se některé ze základních složek: červené krvinky, bílé krvinky, destičky a plazma. Právě podle stavu pacienta může lékař naordinovat jednu z nich. Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že přijmout plnou krev nebo kteroukoli z těchto čtyř základních složek je porušením Božího zákona.