Masakr v Kábulu: Taliban zaútočil na restauraci, 21 mrtvých. VIDEO

Uvnitř restaurace, která byla v době večeře okolo půl osmé večer plná hostů, se nejprve vyhodil do povětří sebevražedný atentátník. Další dva ozbrojenci pak vešli zadním vchodem a rozpoutali palbu. Střelba se z místa ozývala ještě asi hodinu po výbuchu. Nakonec teroristy zastřelila ochranka podniku, uvedl podle agentury AP mluvčí afghánského ministerstva vnitra Sádik Sádikí.

Irácká policie potvrdila, že 13 z 21 mrtvých jsou cizinci. Jde o nejhorší útok proti zahraničním civilistům od začátku války v této zemi před více než 12 lety. Podle americké ambasády v Kábulu zemřeli nejméně dva Američané, Británie a Kanada potvrdily, že každá země ztratila při atentátu dva své občany. Dalšími mrtvými jsou mimo jiné Dán, Rus, dva Libanonci a Pákistánec. "Mezi oběťmi v Kábulu není žádný český občan," sdělila ČTK mluvčí ministerstva zahraničí Johana Grohová. 

Několik zaměstnanců restaurace se zachránilo útěkem na střechu. "Byl jsem v kuchyni, když jsem uslyšel výbuch. Pak jsme všichni vyběhli nahoru a já jsem se schoval na střeše a zůstal jsem tam u komína dvě nebo tři hodiny," popsal jeden z libanonských kuchařů.

Šéf mise OSN v Afghánistánu Ján Kubiš označil útok za "nepřijatelný". Mluvčí americké diplomacie Jen Psakiová uvedla, že Spojené státy odsuzují "co nejsilněji tento opovrženíhodný teroristický čin".

Restaurace, jako většina podniků navštěvovaných zahraničními diplomaty, humanitárními pracovníky, novináři a podnikateli ve válkou zmítaném Afghánistánu, je přísně střežena. Hosté musejí při vstupu projít osobní prohlídkou.

Taliban se k atentátu přihlásil prostřednictvím svého mluvčího Zabiulláha Mudžáhida. "Podnikli jsme útok na hotel, kam cizí okupanti chodí večeřet," prohlásil Mudžáhid.

Jak to s Talibanem začalo...

Již v době svého vzniku v roce 1994 se Tálibán prezentoval pouze jako hnutí studentů islámu a náboženských škol (tálibů, od toho název hnutí Tálibán), trestající činy, které podle nich porušovaly morálku nebo místní normy spojované se šarí'ou. Mluvčí Tálibánu mulla Wakil Ahmed například v rozhovoru publikovaném v arabském časopise al-Madžalla v říjnu 1996 prohlašoval: „Poté co v roce 1992 mudžáhidé přišly k moci, afghánský lid očekával, že v zemi zavládne mír. Místo toho tu ovšem panovala všudypřítomná korupce a krádeže, všude byly zátarasy, ženy byly znásilňovány, napadány a zabíjeny. Po těchto incidentech se proto skupina studentů z náboženských škol rozhodla povstat proti velitelům ve snaze zmírnit utrpení obyvatel provincie Kandahár. Podařilo se nám převzít kontrolu nad několika centry, pak jsme dobyli Kandahár a bývalí velitelé odtud utekli."

Od počátku přitom Tálibán jednal vůči lidem v Afghánistánu z pozice moci. Ve venkovských oblastech si Tálibové nejčastěji podřídili místní rady (šúry) nebo uzavřeli spojenectví s některým z místních velitelů. V nepaštunských oblastech členové Tálibánu nejdříve posílali dopisy místním mullům, kde je žádali, aby od lidí vybrali zbraně a připravili je na příchod Tálibů. Většina ze stávajících velitelů, kteří předtím ovládali jednotlivé oblasti, údolí či části měst, buď před Tálibánem utekla, nebo se k hnutí přidala. Ze skupinky sta mužů v roce 1994 se tak v již v roce 1996 stalo uskupení s vlastní divizí, o počtu 30,000-35,000 vojáků.

I když Tálibán de facto zemi vládl, v praxi - v oblastech, které měli pod kontrolou - se tak členové Tálibánu zaměřovali především na odstraňování praktik, které považovali za neislámské či nemorální. Na ministerstvech a ve veřejných zařízeních Tálibán zajišťoval, aby byly stoly a židle pořízené dřívějšími režimy ve snaze modernizovat státní administrativu nahrazeny tošaky (matracemi na sezení) a zaměstnanci byli správně oblečeni: nenosili saka, kravaty a naopak měli vousy patřičné délky, píše server ustavmezinarodnichvztahu.cz.

Vůdci Tálibánu také nahradili pracovníky na ministerstvech a ve veřejných institucích lidmi z jejich středu, a různé náboženské osobnosti z řad mullů se ujali kontroly a řídících pozic na ministerstvech, včetně Ministerstva zdravotnictví. Uskupení také změnilo rétoriku v soudnictví, i když afghánská ústava z roku 1964 byla plně v souladu se šarí'ou a demokratickými principy. Po 11. září a útoku Spojených států na Afghánistán byl na konci roku 2001 Tálibán ovšem s podporou Severní aliance rozehnán, a většina jejich vůdců a členů buď utekla do Pákistánu nebo se snažila vrátit k normálnímu životu ve svých komunitách a vesnicích.