Hledání boeingu je mučivé: Lidé zaneřádili oceán, teď se to vymstilo

Značné množství odpadků pohupujících se na hladině oceánu dělá ze sisyfovského hledání zmizelého letadla ještě komplikovanější úkol. V týdnech po 8. březnu, kdy letoun zmizel, vyrazili pátrači do Indického oceánu sledovat vodítka získaná z analýz radarových údajů a možné stopy ze satelitních snímků.

Bohužel plující odpadky vypadají hrozně podobně jako trosky letadla, řekl Malcom Spaulding, bývalý profesor oceánografie Rhodeislandské univerzity, který se do pátrání a záchranných akcí zapojuje od 70. let minulého století.

"Získali jsme satelitní snímky, ze kterých vyplývala mučivě slibná informace, že by se tam mohlo nacházet pole trosek," řekl Spaulding. "Nevíme ale, jestli je cokoli z těch trosek spojené s nehodou letadla," dodal.

Jedním z hlavních problémů je skutečnost, že oceán je podobnými poli trosek doslova posetý, uvedl oceánograf Curtis Ebbsmeyer, které studuje odpadky v moři. "Všechno, co lidstvo dělá, se v odpadcích a troskách v moři projeví," řekl.Domovní odpad, zbytky raketových odpalovacích stupňů, vysypaný obsah přepravních kontejnerů z lodí i ztracené rybářské vybavení pluje kolem země neseno oceánskými proudy, dodal.

Proudy v této oblasti běží od Mysu Dobré naděje napříč Indickým oceánem k pobřeží západní Austrálie a na sever k Indii, než se stočí zpět k Africe nedaleko Etiopie a vrátí k Mysu Dobré naděje. Obkroužit toto kolečko trvá asi tři roky.

Ebbsmeyer přirovnal oceán a jeho proudy k misce, ve které mícháme těsto na dort. "Když budete míchat pomalu, vzniknou vám v něm kousky a pásy mouky," vysvětlil. A stejně tak v oceánu vznikají shluky a pásy trosek. Některé jsou tak velké, že už se samy změnily v ostrovy.

Obdobné problémy jsou i jinde

Studie Charlese Mooreho a Algalita Foundation zjistila, že i uprostřed Pacifiku i Atlantiku jsou místa, kde umělohmotný odpad převažuje hmotnostně několikanásobně množství planktonu. Je to díky oceánských proudům, které ceslovětový odpad, plovoucí po hladině, centralizují do několika míst.

Na Aleutských ostrovech, které jsou dostatečně daleko od tzv. civilizace, jsou nalézány plastové láhve s textem ruským, čínským, anglickým, francouzským. Těch se jen v USA, podle střízlivých odhadů vyhodí do moře kolem 2,5 miliónů kusů za hodinu.

Z historického hlediska není znečišťování moří a oceánů vlivem lidské činnosti ničím novým, děje se tak již po staletí. Moderní plastové výrobky ale nejsou biologicky odbouratelné. V moři tak výzkumníci nacházejí odpadky například padesát let staré.

Charles Moore, oceánograf a zakladatel Nadace pro námořní výzkum Alkalita, upozorňuje, že skvrny, které odpadky na moři vytvářejí, nejsou zachytitelné satelitními snímky. Vrstva odpadků totiž pluje jen malý kousek pod hladinou moře a je do značné míry průsvitná. Proto je možné ji spatřit pouze z lodi.

Podle statistik Programu OSN pro životní prostředí způsobuje znečištění plasty ročně úhyn více než milionu mořských ptáků a více než 100.000 mořských savců.

Co bude v moři za 50 let si jen těžko dokážeme představit, když rozklad umělých hmot netrvá roky, ale staletí. Zdá se, že domněnka o nekonečné samočistící funkci moře v tomto století skončí a lidská blbost vrchních učetních opět zvítězí, informuje ceskyrozhled.cz.