Brunej zavedl právo šaría: Ukamenování za cizoložství, bičování za opilost

"Jsem velmi vděčný všemocnému Alláhovi, že mohu oznámit, že od čtvrtka 1. května 2014 začne být uplatňována první fáze zavádění práva šaría, po níž budou následovat další fáze," řekl sultán agentuře AFP.

První fáze bude podle deníku Brunei Times zahrnovat finanční pokuty a tresty vězení. Usekávání končetin spadá do druhé fáze a kamenování za zločiny jako cizoložství nebo homosexuální styk přijdou v třetí fázi zavádění šaríe.

Podle agentury Reuters se Brunej, kde ze 420.000 obyvatel dvě třetiny vyznávají islám a kde žije také početná buddhistická a křesťanská menšina, na přechod k právu šaría připravovala několik let. Již nyní tento státeček prosazuje učení islámu přísněji než sousední Malajsie a Indonésie.

Zatím není jasné, do jaké míry se bude šaría vztahovat na nemuslimské obyvatelstvo. Oznámení 67letého sultána, který patří k nejbohatším lidem na světě, nicméně v minulých měsících vyvolalo nezvykle silné reakce na sociálních sítích. Sultán poté varoval diskutéry, aby přestali napadat jeho plány.

Rozlišovat můžeme tři hlavní pojetí práva. První považuje právo za systém norem pocházejících od Boha, z Božího zjevení. Druhé spatřuje původ norem ve společenské smlouvě ustavené cestou demokracie, kde právo je výrazem suverenity lidu, kdy lid sám formuluje, co je správné a zákonné. Třetí koncepce vidí původ práva ve vůli hlavy státu jakožto jediného suveréna, jehož moc je legitimována pověřením od Boha, nástupnickým právem vycházejícím z principu dědičnosti, volbou příslušným orgánem, skupinou lidí či přímo lidem.

Islámské právo (šarí'a, šar') patří jednoznačně do první skupiny, je souborem Bohem zjevených pravidel, které musí zbožný muslim dodržovat, má-li náležitě plnit všechny své povinnosti. Svoji platnost a legitimitu šarí'a odvozuje od svého božského původu – je manifestací vůle Všemohoucího, nezávisí na autoritě žádného pozemského zákonodárce nebo jednotlivce. Islámské právo je stejně jako Korán (qur'án) chápáno jako věčné a nestvořené, vysvětluj Britské listy.

Islámské právo je zvláštním případem práva vytvořeného právníky, resp. soukromými odborníky. Na rozdíl od římského práva, kde je právo formulováno v souladu s potřebami praxe, v islámském prostředí právo vzniká jako výraz zájmu zbožných učenců o zajištění souladu právních vztahů s náboženskými imperativy. Islámští specialisté nezkoumají v prvé řadě potřeby adresátů či uživatelů práva, ani nepredikují rozhodnutí soudních úředníků v zájmu efektivního postupu klienta, ale snaží se dostát své odpovědnosti vůči Bohu na poli své specializace. Usilují o rozpoznání chování, které je možné akceptovat nebo je naopak třeba odmítnout a zakázat a snaží se uvádět chování muslimů do souladu s náboženstvím.

Vzniklé právní koncepce, ať už obecnější nebo specifické, tak nejsou odvozovány z reality běžného života, ale jsou spíše plodem abstraktního myšlení. Netřeba dodávat, že popsaný přístup nevyhnutelně vedl k rozporu mezi teorií a praxí.