Peking dráždí Vietnam, do Jihočínského moře vysílá další ropné plošiny

Ve čtvrtek čínské úřady oznámily, že vyšlou do sporných vod druhou plošinu, zprávu ale vzápětí stáhly. Dnes čínská námořní správa potvrdila plán na umístění čtyř ropných plošin a uvedla i souřadnice jejich budoucí polohy. Jedna plošina bude dnes umístěna v těsné blízkosti výlučné ekonomické zóny Vietnamu, dvě nejpozději v srpnu mezi jihočínským pobřežím a Prataskými ostrovy, kde udržuje vojenskou posádku Tchaj-wan.

Čínský deník The Global Times cituje odborníka na jihovýchodní Asii Čuang Kuo-tchua, který umístění plošiny označuje za strategický krok. "Větší počet plošin zcela jistě podráždí Vietnam a Filipíny," poznamenává Čuang.

První těžební plošinu Čína v oblasti umístila v květnu a zároveň začala s výzkumem v okolí sporného teritoria Paracelských ostrovů, což bylo vnímáno jako jeden z nejprovokativnějších kroků v této lokalitě. Krok Pekingu vedl k vyostření vzájemných vztahů s Hanojí a vystupňování protičínských nálad ve Vietnamu, včetně výtržností namířených proti čínským obchodům. Nejméně dva Číňané při tom přišli o život a asi 200 jich bylo zraněno.

V rámci samotných teritoriálních sporů došlo od roku 1970 k třem významnějším ozbrojeným incidentům. Prvním je námořní a pozemní bitva o Paracelské ostrovy v roce 1974 mezi Čínou a Jižním Vietnamem, která vyústila v ovládnutí souostroví Pekingem. Druhým je tzv. bitva u Johnsonova útesu v Spratlyho souostroví mezi stejnými aktéry v roce 1988, která byla výsledkem obsazení několika ostrovů čínskou armádou. Vietnamské síly ale opět utrpěly drtivou porážku, informuje server sekuritaci.cz.

Posledním vážným střetem se stal incident u Mischiefského útesu mezi čínským a filipínským námořnictvem v roce 1995. Peking využil monzunového období, kdy filipínské námořnictvo v oblasti nehlídkovalo, a nechal na útesu, který podle Manily spadá do její EEZ, vybudovat námořní základnu. Po jejím objevení došlo k několika střetům mezi silami obou zemí. Po neúspěšných pokusech vyvinout na Peking silný diplomatický nátlak (především přes spojenectví s USA a členství v ASEAN) a vědoma si své vojenské slabosti, ale Manila další eskalaci konfliktu vzdala a útes zůstal pod čínskou kontrolou.

V průběhu 90. let pak dochází k zintenzivnění různých drobných střetů a incidentů, které ale jsou co do rozsahu a vážnosti mnohem marginálnější. První roky 21. století byla situace v oblasti relativně klidná, ale v současnosti lze opět zaznamenat zvýšené napětí.

Na bezpečnostní dynamiku regionu a vzájemné vztahy mají pochopitelně vliv i další významné konflikty, které se přímo Jihočínského moře netýkali. V případě Vietnamu a Číny je to především hraniční konflikt z roku 1979, který byl reakcí Pekingu na invazi Vietnamu do Kambodži v roce 1978. Dalším významným konfliktem v oblasti, který nelze opomenout, je pochopitelně čínsko-tchaj-wanský konflikt. Ten měl zatím tři vážné krize (v roce 1954, 1958 a 1996), které mohli přerůst v otevřenou válku.