Náhorní Karabach jako nová Sýrie? Za boji stojí velmocenské ambice a soupeření

Tři provázaná bojiště

Prvním konfliktem je hluboký a hořký územní spor mezi Arménií a Ázerbájdžánem, který má staleté kořeny, nastiňuje britský server. Připomíná, že v době, kdy se zhroutil Sovětský svaz, arménské obyvatelstvo vyhlásilo nezávislost na Ázerbájdžánu, což vedlo k válce, která si vyžádala na 30 tisíc životů a přinesla etnické čistky na obou stranách.

Od příměří z roku 1994 je Náhorní Karabach spravován jako nezávislá enkláva, kterou podporuje Arménie, uvádí The Guardian. Zdůrazňuje, že jeho suverenita nebyla mezinárodně uznána.

„Roky vyjednávání vedených Ruskem, Francií a Spojenými státy nedokázaly problém vyřešit, ani zabránit sporadickému násilí,“ pokračuje prestižní deník. Poukazuje, že vinu za rozpoutání poslední vlny bojů – nejhorší od počátku 90. let - na sebe svalují obě strany, jejichž rétorika je stále agresivnější.

Klíčovým rozdílem je skutečnost, že Turecko, které dříve volalo po mírovém urovnání, se nyní postavilo za Ázerbájdžán a otevřeně jej podporuje, konstatuje editorial. Připomíná, že turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan nedávno prohlásil, že řešení musí spočívat v odchodu „okupantů“ z oblasti.

Arménie také tvrdí, že turecká stíhačka F-16 sestřelila vojenský letoun její armády, což Ankara popírá, poukazuje britský deník. Vysvětluje, že v Turecku žije velká ázerbájdžánská komunita, navíc střet o Náhorní Karabach zastiňuje další zásadní historický spor – odmítání tureckých představitelů uznat vyvraždění 1,5 milionu Arménů Osmanskou říší v roce 1915 za genocidu.

Erdoğanovo stále siláčtější vystupování na mezinárodní scéně funguje dobře vnitropoliticky a odvádí pozornost od ekonomických problémů Turecka, deklaruje The Guardian. Jižní Kavkaz se podle něj zjevně stává třetím jevištěm mocenského boje mezi Moskvou a Ankarou, jejíž dramatická intervence v Libyi posunula rozložení sil ve prospěch tamní vlády národní shody a odrazila nápor Chalífy Haftara, autoritáře podporovaného mimo jiné Ruskem.

V Libyi nicméně nyní zavládl pat, podobně jako v Sýrii, zdůrazňuje renomovaný server. Poukazuje, že syrští opoziční bojovníci, kteří sehráli klíčovou roli na libyjském bojišti, byli údajně Tureckem najati jako žoldáci a posláni bojovat do Náhorního Karabachu, tudíž se stávají pojítkem mezi třemi uvedenými konflikty.

Zaplatí civilisté

„NATO a EU nabádají k příměří, region je klíčovým plynovým a ropným koridorem,“ pokračuje britský deník. Doplňuje, že vývoj bedlivě sleduje také Írán, kde žije rovněž velká ázerbájdžánská menšina.

Prezidenti Ruska, Francie a Spojených států ve čtvrtek vyzvali k okamžitému ukončení bojů a zahájení rozhovorů bez jakýchkoliv předběžných podmínek, ale Spojené státy mají vlastní problémy a Francie nedisponuje účinnými pákami, uvádí editorial. Vyzdvihuje, že přivést obě strany k jednacímu stolu se ale dříve podařilo Rusku, které má mnoho důvodů, aby tak učinilo znovu.

Moskva má spojeneckou smlouvu s Arménií, ale prodává zbraně do Ázerbájdžánu, přičemž mezi oběma zeměmi udržovala úspěšně rovnováhu, připomíná prestižní server. Věří, že není v zájmu Ruska živit problém, který může v dlouhodobém horizontu destabilizovat celý severní Kavkaz, stejně jako není v ruském zájmu rozšiřování tureckého vlivu v regionu.

„Pragmatismus Ankary a Moskvy bránil tomu, aby se složitý mix vzájemných zájmů a rivality vymkl kontrole,“ píše The Guardian. Naznačuje, že Erdoğan zřejmě počítá s tím, že posílí svou pozici, než se opět rozběhnou jednání, ale spolu s tím, jak se věci stále více komplikují, roste i riziko, že se přepočítá. Zaplatí za to každopádně civilisté, ať už v syrském Idlibu či Náhorním Karabachu, uzavírá britský deník.