Severokorejská ekonomika roste, sankcím navzdory. Analytik popsal důvod

Ve stejných kolejích

Roční růst o 0,4 % je sice malý a jiné země světa by jej považovaly za hranici stagnace, ale severokorejská ekonomika je specifická, uvádí DePetris. Podotýká, že jde o nejvíce sankcemi ovlivněnou ekonomiku světa s omezeným importem i exportem a zákazem velkých peněžních transakcí, přičemž tato opatření mají připravit tamní režim o zdroje.

Roční HDP Severní Koreje dosahuje pouhých 32 miliard dolarů, proti čemuž se jeví jako ekonomický tygr i americký stát Maryland, podotýká autor komentáře. Dodává, že z pohledu Spojených států nejde ani tak o čísla samotná, ale o to, co vypovídají o americké politice vůči KLDR.

"Konečným cílem Washingtonu není bankrot Pchjongjangu jako takový, ale spíše uvalení takového finančního trestu na severokorejského vůdce Kim Čong-una, že ten pokorně přijme místo u vyjednávacího stolu a vymění své jaderné odstrašovací prostředky za ekonomické uvolnění," píše analytik. Upozorňuje, že účelem současné politiky "maximálního nátlaku", kterou realizuje administrativa prezidenta Donalda Trumpa, je dosáhnout toho, co se předchozím administrativám nepovedlo - denuklearizovat KLDR a učinit z Korejského poloostrova bezjadernou zónu.

Trump je možná zcela jiný politik než jeho předchůdci, ale politika jeho administrativy vůči Severní Koreji je pouhým rozšířením přístupu předešlých amerických administrativ, míní DePetris. Deklaruje, že vyjma tří osobních setkání s Kimem, která nic podstatného nepřinesla, sleduje současný americký prezident stejné postupy a využívá podobné nástroje jako George W. Bush a Barack Obama v předchozích dvou dekádách.

Jedná se o nakupení sankcí na severokorejskou ekonomiku, která mé dotlačit Kimův režim k seriózním rozhovorům, nabídnout Pchjongjangu cestu z ekonomického pekla skrze Washingtonem navržený dialog a poskytnout základní schéma výměny uvolnění sankcí za plnou, definitivní a ověřitelnou denuklearizaci, vysvětluje analytik. Podotýká, že pokud chtějí Severokorejci skutečně věřit v produktivnější vztahy s USA, pak by měli dle amerických představitelů začít dodržovat rezoluce Rady bezpečnosti OSN a vydat "klíče" ke svému "jadernému království".

Realismus hnije ve skříni

Washington ale opakovaně zjišťuje, že tento recept sotva vede k úspěchu, tvrdí autor komentáře. Konstatuje, že Severokorejci sice chtějí prosperitu jako všichni ostatní, ale nevymění ji za svou bezpečnost.

"Důvod toho je poměrně logický, i když to američtí představitelé nechtějí připustit," pokračuje DePetris. Poukazuje, že žádná kombinace záruk, které může Washington Pchjongjangu nabídnout, se nikterak neblíží hodnotě jaderného odstrašení, a proto chce po KLDR příliš, když žádá, aby se vzdala této nejsilnější bezpečnostní garance výměnou za investice, pomoc a další hospodářské pobídky.

Spojené státy od Severní Koreje žádají, aby zrušila svou konkrétní životní pojistku a nahradila ji novou, která nemá jasně dané plnění, popisuje metaforicky analytik. Deklaruje, že žádný rozumný člověk by na toto nepřistoupil a ukazuje se, že Kim není výjimkou.

Namísto toho, aby se KLDR hroutila pod tíhou ekonomických sankcí, experti OSN monitorující sankční režim přinášejí zprávy popisující stále vynalézavější cesty, kterými Kimův režim exportní zákazy a bankovní omezení obchází, poukazuje DePetris. Nastiňuje, že jde o překládání nákladu na čínské lodě na moři, tradiční pašování přes severokorejsko-čínskou hranici, využívání laxního přístupu afrických a blízkovýchodních zemí k sankcím či prodej povolení k rybolovu Číně, který jen v roce 2018 vynesl Pchjongjangu 120 milionů dolarů.

Kimův režim tak nadále generuje zisky a dováží palivo, které potřebuje ke svému přežití, shrnuje autor komentáře. Soudí, že právníci, politici a analytici, kteří posoudí situaci dospějí k závěru, že sankce nefungují - s čímž je těžké nesouhlasit -, přesto však ti samí lidé doporučují další sankce s cílem zacelit současné skuliny. Pchjongjang však nejde způsob jak vytvořit jiné, míní DePetris.

"Američtí představitelé musí přestat strkat hlavu do písku a začít přijímat fakta," nabádá analytik. Ta jsou podle něj jasná: KLDR se svých jaderných zbraní nevzdá, ať se nám to líbí, či nikoliv, a tak každý další den, kdy Washington věří, že dokáže přimět Pchjongjang, aby se vzdal svého jaderného statutu, realističtější politické cíle "hnijí ve skříni".