"Spousta lidí nemusela zemřít." Lidé ve Wu-chanu žádají tresty pro úředníky

Těsně před tím, než bylo město uzavřeno do karantény a odříznuto od okolního světa, se u paní Chu objevily symptomy podobné zápalu plic. Po dnech čekání a hledání místa v nemocnici jí udělali test na přítomnost viru. Výsledek byl negativní, ale v té době nebyly testy přesné a u ní se objevily zjevné známky nákazy. Přesto ji šest nemocnic odmítlo léčit.

Chu, která byla celý život zdravá, zůstala deset dní doma. Nebyla schopná jíst ani pít a její zdravotní stav se zhoršoval. Syn se ji nakonec pokusil dostat do nemocnice v jiném okrese, ale zastavila ho policie - město už bylo uzavřené a nesměli ho opustit. Zoufalý syn na policisty křičel: "Copak nejste lidé?!"

Když Chu konečně 8. února hospitalizovali, už měla problém s dýcháním. Lékař nařídil další test, ale bylo příliš pozdě. Krátce ještě nabyla vědomí, požádala syna, aby jí nalil trochu vody, a pak zemřela.

Její syn nyní žaluje městskou správu Wu-chanu - mimo jiné za to, že tajila závažnost koronaviru. Zařadil se tak mezi malou, ale významnou skupinu obyvatel, kteří hledají odpovědi, chtějí získat kompenzaci - nebo jen omluvu od oficiálních činitelů, jimž trvalo několik týdnů, než varovali obyvatele před hrozbou viru, který si v Číně vyžádal nejméně 4000 lidí - většinou ve Wu-chanu.

Další případy zahrnují státního zaměstnance, který žaluje vládu provincie Chu-pej. Matku, jež spustila petici za potrestání úředníků, kteří nechali zemřít její 24letou dceru. A syna, který chvatně dovezl svou matku do nemocnice na předměstí Wu-chanu a podařilo se mu ji dostat na jednotku intenzivní péče. Když jí odjel pro základní potřeby, zazvonil mu telefon - matka v nemocnici zemřela.

"Nic z toho by se nestalo, kdyby nám to řekli. Spousta lidí nemusela zemřít," řekl jeden z příbuzných, který také podal žalobu. A další dodal: "Chci odpověď. A chci, aby ti, kdo jsou za to zodpovědní, byli potrestáni podle zákona."

Když se epidemie šířila Čínou a na jejím vrcholu denně přibývaly tisíce nově nakažených, dosáhl hněv veřejnosti úrovně, jakou tu nezažili celá desetiletí. Když v únoru zemřel doktor Li Wen-liang, který se hned v počátcích snažil na novou nákazu upozornit, zvedla se na internetu taková vlna nevole, že s ní nedokázali držet krok ani čínští cenzoři.

O necelé dva měsíce později je toto rozhořčení mnohem méně viditelné. Osudy, jaký potkal paní Chu Aj-čen, nahradily pozitivní příběhy o tom, jak se země spojila, aby porazila virus, jak posílá potřebné dodávky do zbytku světa a odráží zlovolné útoky ze Spojených států a dalších zemí, které Peking viní z propuknutí nákazy.

"Lidé se nechají snadno vést propagandou," řekl pro list The Guardian aktivista za lidská práva z provincie Chu-pej. "Jak se epidemie zlepšila a propagandistická mašinérie rozjela naplno, obrátilo se to. A lidi teď říkají, že silné vedení strany je dobrá věc."

Zatímco se Wu-chan a zbytek země pomalu vrací do normálu, úřady pečlivě sledují ty, kdo by mohli cítit hněv. Padesátiletý Čang Chaj, jehož otec zemřel s nemocí covid-19 v únoru, se na aplikaci WeChat zapojil do skupiny více než stovky lidí, kteří během nákazy koronavirem přišli o příbuzné.

#Wuhan resumes city bus services, including interprovincial lines and rail transit network, on Wed. The capacity to be adjusted according to the passenger flow. Passengers must show their health code and undergo temperature screening before getting on board. pic.twitter.com/CNPaRcnOFJ

Koncem března jim úřady sdělily, že si mohou v pohřebních službách vyzvednout ostatky svých blízkých. Nesmělo jich jít ale víc než pět pohromadě a musel je doprovázet státní úředník. Později policie zadržela moderátora jejich skupiny na WeChatu - a skupina byla smazána.