BBC: Evropská unie se nepoučila. Zaspala a probudila se v další energetické krizi

Dnešní situace v Bruselu je podle analýzy BBC plná frustrace. Zatímco dříve byl hlavním dodavatelem plynu Rusko, dnes tuto roli převzaly Spojené státy a Norsko. Přestože se EU podařilo snížit dovoz ruské ropy na pouhá 2 % (proudící pouze do Maďarska a Slovenska), celková energetická bezpečnost zůstává křehká. Namísto koncepčních dlouhodobých plánů se evropští lídři na čtvrtečním summitu opět v panice přou o krátkodobá řešení, jak uklidnit voliče rozzladěné vysokými účty za energie.

Klíčovým hráčem se staly USA pod vedením Donalda Trumpa, které dnes pokrývají 57 % veškerého dovozu LNG do Unie. Tato závislost oslabuje vyjednávací pozici Evropy, což bylo patrné i při nedávné návštěvě německého kancléře Friedricha Merze ve Washingtonu. Kancléř mlčel, když Trump nevybíravě útočil na Španělsko kvůli odmítnutí poskytnout základny pro útoky na Írán. Prioritou Berlína je v tuto chvíli zřejmě udržení dodávek energie pro chřadnoucí německý průmysl, i za cenu narušení evropské jednoty.

Ekonomický tlak z Washingtonu navíc neustává. Prezident Trump využil energetické páky k prosazení historicky největší obchodní dohody, v níž se EU zavázala nakoupit americké technologie a energie za 750 miliard dolarů během tří let. Výměnou za to Trump pouze snížil hrozbu drastických 30% cel na polovinu. Von der Leyenová sice dohodu prezentuje jako strategický krok k nezávislosti na Rusku, kritici však poukazují na to, že Unie se tím dostala do pozice slabšího partnera, který je vydán na milost americké domácí politice.

Zranitelnost Evropy podtrhuje i současná blokáda Hormuzského průlivu. Přestože EU odtud přímo neodebírá kritické množství surovin, ceny ropy a plynu jsou globální. Jakmile se na trhu objeví nejistota, ceny v Evropě okamžitě reagují skokovým růstem – 2. března ropa zdražila o 8 % a plyn o 20 %. Experti varují, že sázka na globální trhy s LNG vystavuje Evropu neustálé volatilitě, kterou bohatší státy sice dokáží přeplatit, ale na úkor vlastní konkurenceschopnosti.

Rozpory uvnitř EU se prohlubují i v otázce ekologické politiky. Zatímco některé země volají po zrušení systému emisních povolenek (ETS), aby ulevily průmyslu, státy jako Španělsko nebo Dánsko varují před trestáním firem, které už do modernizace investovaly. Italská premiérka Giorgia Meloniová dokonce žádá okamžité pozastavení ETS pro výrobu elektřiny. Zcela jiným směrem jde belgický premiér Bart De Wever, který šokoval výzvou k normalizaci vztahů s Ruskem a návratu k levné energii, což označil za „zdravý rozum“.

Lekci z energetické bezpečnosti zatím Evropě uděluje Čína. Ta se na podobné geopolitické otřesy připravovala dlouhodobou strategií elektrifikace. Více než polovina aut prodaných v Číně je dnes na elektrický pohon a podíl elektřiny na celkové spotřebě energie tam přesahuje 30 %, zatímco v EU je to méně než čtvrtina. Čína tak snižuje svou expozici vůči nestabilním trhům s fosilními palivy, se kterými si evropská politika neví rady.

Čtvrteční summit v Bruselu tak pravděpodobně přinese jen dočasné náplasti v podobě cenových stropů nebo daňových úlev. Skutečná energetická nezávislost zůstává v nedohlednu, dokud bude Evropa reagovat na každou krizi až ve chvíli, kdy už hoří. Jak uzavírají analytici, rok 2026 je jen dalším opakováním historie, kdy jsme stejně zranitelní jako během ropných krizí minulého století.