Bolesti i krutost. Lékařka strávila rok mezi uprchlíky, otevřeně promluvila

Doktorka Nemam Ghafouri narodila v roce 1970 v Koya, kurdské oblasti Iráku, její otec a děd byli původem Pešmergové. "Přišla jsem na svět v horách, uprostřed války, takže vím, jaké to je být uprchlíkem," popisuje pětačtyřicetiletá  žena, která žije od deseti let ve Švédsku, kde požádala o politický azyl. Vystudovala chirurgii. Do oblasti táborů se vypravila před rokem s cílem pomáhat uprchlíkům.

"Čím více si jejich hroznou situaci uvědomíte, tím víc jim hodláte pomoci." Zpočátku neměla ponětí, do čeho jde. "Dostali jsme se na hranici a tam jsme si uvědomili, o jak obrovskou katastrofu jde, ve všech ohledech. Dokonce místní úřady ji odmítaly pochopit," popisuje doktorka návštěvu regionu Dohuk. Dr. Ghafouri se stará o bezdomovce ve sběrném táboře Bajed Kandala 2 v Dohuku, hlavním městě oblasti Kurdistánu, kde je v tuto chvíli stejně jako v podobném táboře označeném číslem jedna na 8000 běženců.

Její práci provázejí příběhy nesmírné bolesti a krutosti, mezi něž lze zařadit i příběh čtrnáctileté Khawlie z loňského srpna. Dívka s otcem, matkou a starší sestrou prchala z vesnice Yazidi poté, co byla přepadena příslušníky ISIS (Islamic State of Iraq and Syria, též někdy označovaný jako ISIL). Bohužel její matka se nestačila včas dostat do bezpečí. Džihádisté zahájili palbu a zasáhli její matku do břicha - byla v osmém měsíci těhotenství. Ačkoliv se Khawlii otec pokoušel zakrýt oči, matčinu smrt viděla - po strašných zkušenostech prodělala posttraumatický šok a dočasně oslepla. "Je to asi způsob, jakým se do lidského těla promítnou emoce. Kdykoliv slyšela Khawlia slovo »matka«, začala plakat. Nebude jediným dítětem, které se musí vyrovnat ze ztrátou jednoho z rodičů," popisuje situaci dr. Ghafouri. 

Další svědectví přinesl třiadvacetiletý Abass, kterému se podařilo z oblasti utéci a po týdenním putování přes poušť se dostal až k dr. Ghafouri. Popsal, jak útočníci přinutili muže z Yazidi ulehnout na zem a kdo odmítl konvertovat k islámu, toho bez milosti zastřelili. Podle svědectví za oběť jejich řádění padlo až 53 mužů.   

Abassův příběh začal 3. srpna, tedy zhruba v době, kdy se švédská lékařka dostala do Dohuku. Mladík se zapojil do obrany vesnice, když mu došly náboje, podařilo se mu utéci do matčina domu. Militantní extrémisté však pochytali kromě něj i jeho přátele a sousedy, rozdělili je na muže a ženy. Co se stalo se ženami není jasné, Abass už svou matku nikdy nespatřil.

Velitele útočníku popisuje Abass jako "Araba", muže z blízkého okolí vesnice, kde před napadením Yazidi žil osm let. Obyvatelé ho považovali za přítele, ale záhy poznali svůj krutý omyl. Nechme vyprávět dr. Ghafouri: "Zeptali se mužů, zda se chtějí stát muslimy. Když mi Abass tuhle část vyprávěl, nebyl schopen přesně zopakovat slova, jakými slovy tuto »nabídku« učinili. Pak je vyzvali, aby si lehli na zem. Ptala jsem se ho, jestli si všiml nějaké známky odporu, tvrdil, že o žádném neví. Podle jeho názoru nikdo nepředpokládal, že člověk, kterého znali osm let, by je mohl zabít. Střely ho zasáhly do zad a ramenou, Abass věděl, že se nesmí hýbat. Po deseti minutách nastalo hrůzné ticho. Mladík se odvážil odplížit do domu příbuzných, ale nikoho tam nenašel. Podařilo se mu sebrat několik ponožek, kterými si provizorně ovázal svá zranění. Až do 11. srpna putoval pouští, než našel pomoc právě v táboře Bajed Kandala 2."

Většina lékařů v táboře pochází z kurdské oblasti. Musí často řešit případy nesmírné lidské tragédie. Často pečují o sirotky, zvláště případ tří sourozenců upoutal pozornost dr. Ghafouri. "Jejich rodiče zabili příslušníci ISIS po srpnovém obsazení Sinjaru. Jsou v péči prarodičů, ale je na nich zřetelně vidět strašné trauma ze ztráty nejbližších. U dalších dětí třeba dochází k určitým změnám v chování, ale tyhle tři jsou stále velmi tiché a pořád se drží pospolu."

Švédská odbornice si nechce připouštět tvrdou realitu, ale někdy se to nedaří: "Když jste u toho, jde o velmi emotivní záležitosti. Jako lékař musím být neutrální, ale když jde o děti a jejich utrpení, je to velmi těžké. Kolik ho tady vidím, to je prostě nepředstavitelné. Samozřejmě se bojíme, ale strach musíme překonat. Jinak ISIS vyhraje."

Dr. Ghafouri ví, že utrpení bude vždy převažovat, ale na závěr se loučí jednou událostí, kterou považuje za příslib do budoucnosti. "Přes všechny ty hrůzu tu jsou chvíle, kdy máte pocit, že se vám daří zlo přemoci. Před rokem jsme našli v pohozené krabici od jogurtů novorozeně. Holčičky jsme se ujali, dostala jméno Donia a nyní s námi oslavila první rok. Je něčím jako symbolem smyslu naší práce a všichni ji vnímají jako vlastní dceru," uzavírá dr. Ghafouri i jednu světlejší stránku práce švédské skupiny v kurdském táboře.