Likvidace Islámského státu? Aktivistka poukázala na klíčové problémy

Whitsonová však podotýká, že upřednostňování jednotné fronty k porážce IS znamená promarněnou příležitost přimět syrskou vládu a ozbrojené opoziční skupiny ke konkrétním závazkům omezit své krutosti a přinést spravedlivý mír. Konstatuje, že ačkoliv syrská vláda nese převážnou většinu odpovědnosti za zabíjení civilistů, byl to teprve vznik IS, co přimělo západní země zasáhnout v Sýrii.

"Je to pouze pokračující postup IS, co vedlo mnohé na Západě k rezignaci na ruské zvýšené angažmá ve válce na podporu vyčerpaných sil Bašára Asada," kritizuje Whitsonová. Dodává, že nové Mezinárodní skupina pro podporu Sýrie (ISSG), která nezahrnuje pouze USA, Velkou Británii a Francii, ale také Írán, Saudskou Arábii, Turecko a Ligu arabských států, má na začátku ledna nastavit parametry mírového procesu.  

Válečný proces

Podle Whitsonové však ve skutečnosti nejde o mírový, nýbrž válečný proces. Připomíná, že stanovisko sice hovoří o příměří, ale jen na 50-70% území, mimo oblasti kontrolované IS, Frontou an-Nusrá či jakoukoliv jinou skupinou považovanou za teroristickou. Proces tak efektivně sjednocuje vládu a přijatelnou opozici, ukončuje jejich vzájemný boj a připojuje je ke globálnímu boji proti IS, míní aktivistka.         

"Někteří tvrdí, že IS a odnož Al-Káidy, Fronta an-Nusrá, jsou prioritou kvůli svému unikátnímu světonázoru a hrozivým zvěrstvům," píše Whitsonová. Poukazuje, že mnoho syrských ozbrojených skupin jako Džaíš al-Islám a Ahrar al-Šám jsou nyní přeřazeny do hlavního proudu, ne-li k umírněným, byť také páchaly zvěrstva - což platí i o Asadovi a jeho vražedných jednotkách - včetně masakrů, mučení, vražedného barelového bombardování a útoků chemickými zbraněmi.  

Whitsonová deklaruje, že odpovědnost Asada není otázkou k diskuzi - jediná debata se vede o tom, jak dlouho budou muset Syřané čekat na nové volby, v nichž zřejmě bude opět kandidovat. Vysvětluje však, že vyloučení stran, které od počátku páchaly násilí, by mohlo znamenat, že nezbude nikdo, s kým se dá vyjednávat.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Avšak jako minimum by strany měly být ochotné přislíbit nejen své odhodlání dojednat řešení, ale také respektování válečného práva a lidských práv všech Syřanů, dokud budou zuřit nevyhnutelné boje," apeluje Whitsonová s tím, že by mělo být jasné, že představitelé nesoucí přímou odpovědnost za nejhorší útoky na syrské civilisty nebudou hrát žádnou roli v nové rodící se Sýrii.   

Žádné konkrétní závazky  

Vídeňské stanovisko ze 14. listopadu znamená průlom, když navrhuje mezinárodní monitorovací síly pod patronátem OSN, které by zajistily mír alespoň na místech, kde nebudou vystaveny hrozbě útoků teroristů, uvádí Whitsonová. Nepochybuje o tom, že proklamované bezpečné zóny mohou rovněž usnadnit sousedním zemím ospravedlnění vracení žadatelů o azyl na svých hranicích.

"Turecko, Jordánsko a Libanon pochopitelně touží po tom vidět zmírnění vlny uprchlíků, kterým dominuje příliv více než čtyř milionů Syřanů, přičemž rekordní počet běženců do EU přidává na naléhavosti," dodává Whitsonová. Přesto nabádá k opatrnosti, pokud jde o tvrzení, že jisté oblasti jsou skutečně bezpečné pro civilisty. Poukazuje, že neschopnost chránit vyhlášené bezpečné oblasti vedla k hororům jako Srebrenica, největší zvěrstvo v Evropě po druhé světové válce.     

Whitsonová ve vídeňském stanovisku postrádá konkrétní závazky ochrany Syřanů v pokračujících bojích, včetně sankcí OSN za nerozlišující útoky, které mohou fungovat jako omezení pro bojující strany. Domnívá se, že by mohlo pomoci i regionální příměří, pokud by vstoupilo v platnost, ale Syřané potřebují okamžitý příslib ochrany, a to všude v zemi.  

"V rámci jednání by měla být Sýrie prioritně rovněž tlačena k propuštění tisíců aktivistů, novinářů, právníků a běžných občanů váznoucích v syrských vězeních a aby umožnila přístup mezinárodním monitorovacím organizacím do všech detenčních center," apeluje Whitsonová. Konstatuje, že pokud má mít osmnáctiměsíční přechodný proces nějaký smysl, musí zahrnovat požadavek pozastavení zákonů, které vláda používá k potlačování pokojných aktivistů a maření politického života.      

Vídeňské stanovisko dle Whitsonové rovněž zahrnuje přehnaně ambiciózní časový plán návrhu ústavy. Aktivistka připomíná, že tak ukvapený časový rozpis byl receptem pro konflikty v jiných případech přechodu - v Jemenu, Libyi, Iráku a Egyptě. Míní, že proces návrhu jakékoliv ústavy vyžaduje čas, aby se Syřané - včetně milionů uprchlíků - sblížili a dojednali novou společenskou smlouvu.      

Pokud se jednání nemá zvrhnout v záchranu vybraných činitelů před vězením, Whitsonová závěrem doporučuje, aby se syrská vláda a všechny vyjednávající strany zavázaly minimálně k vytvoření skutečné komise, která by disponovala právem předvolávat svědky a zajistila, že záznamy všeho, co si Syřané prožili, bude zachováno. "Poslední nejlepší naděje pro Sýrii je možná křehká a nejistá, ale může již nyní profitovat z posílení smysluplné ochrany syrského lidu," uzavírá lidskoprávní aktivistka.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.