Putin se nestahuje, má jiné plány, varuje politolog

Skutečné cíle

Aron připomíná tvrzení ruského prezidenta, že za velmi nízké náklady se dosáhlo značných úspěchů geostrategické i domácí rovině a Rusům přislíbil další prospěch z angažmá v Sýrii. Expert však deklaruje, že bez ohledu na to, co Putin sdělil svým západním partnerům, nikdy neměl v plánu bojovat proti Islámskému státu (IS), když do Sýrie vyslal moderní stíhačky Su-35, bombardéry, pokročilé rakety země-vzduch a na 4 tisíce vojáků. "Jak Putin přiznal domácímu ruskému publiku, cílem bylo obnovit legitimní vládu země, tj. vražedný režim Bašára Asada," píše politolog.   

Moskva navíc touto akcí obnovila bývalou důležitou sovětskou geostrategickou baštu ve formě přátelské Sýrie hostící ruské námořní a letecké základny, vysvětluje odborník. Rusko se dle jeho názoru rovněž pasovalo do role dominantního vnějšího hráče na Blízkém východě, kde Obamova administrativa vytvořila vakuum, když opakovaně posunovala vytýčené červené linie pro zásah v Sýrii. Aron tvrdí, že Kreml se též postavil do řady s další mocností na vzestupu - Íránem, stal se stálým a nepostradatelným elementem pro jakékoliv budoucí urovnání v Sýrii a před Západ postavil odpornou volbu: Asad, či IS.

V posledních pěti a půl měsících Rusko učinilo mohutné skoky k naplnění uvedených cílů, konstatuje politolog. "Ale ještě jich nedosáhlo. Budoucnost Asadova režimu, byť je mnohem nadějnější než před šesti měsíci, není zdaleka zajištěná," podotýká Aron s tím, že stáhnout se v tuto chvíli nedává velký smysl.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Uzavření syrské operace, která podle odhadů doposud stála mezi 5-7,5 miliony dolary denně a vyžádala si tři nahlášené bojové oběti, nedává podle experta příliš smysl ani z pohledu ruské domácí politiky. Nic na tom nemění ani zničení ruského civilního letadla nad Egyptem loňský rok, s největší pravděpodobností v odvetě za ruskou podporu Asadovi, deklaruje Aron. Odkazuje na osobní rozhovor s nejmenovaným předním ruským sociologem, který mu v lednu 2014, tedy dva měsíce před anexí Krymu a hybridní invazí na Ukrajinu řekl, že zahraniční politika je jediná věc, kde si Putinův režim skutečně jde za svým. "To tvrdil v době, kdy se ruský HDP stále nacházel v pozitivních číslech a ropa se pohybovala okolo 106 dolarů za barel," připomíná odborník.     

Tygr potřebuje čerstvé maso  

Politolog se domnívá, že o dva roky později je využití zahraniční politiky na ruské domácí scéně ještě důležitější. V letech 2014-2015 ze země odteklo více než 200 miliard dolarů, poukazuje Aron. Doplňuje, že HDP země loni poklesl o 3,7%, inflace dosáhla 17% a rubl ztratil polovinu své hodnoty, což znamenalo velkou ránu pro ruského spotřebitele, protože země dováží prakticky veškeré kvalitní zboží, od léků přes potraviny až po klíčové technologie pro veškerý průmysl.

Jelikož konec recese není v dohledu, ruský HDP může dle Arona letos propadnout o další 1-3%, inflace zůstává na 8% a krizové fondy režimu můžou vyschnout již koncem roku 2016. Ústřední i místní úřady již zahájily omezování výdajů napříč všemi oblastmi, přičemž začaly ve zdravotnictví a školství, připomíná expert. "Lidé začínají být odíráni. Ruské průzkumy hlásí, že míra respektu vůči vládním institucím ve všech ohledech padá na rekordní minima. Lidé ještě více než předtím vnímají systém jako necitlivý, nekompetentní a totálně zkorumpovaný," píše politolog.     

To však neplatí o Putinovi, dodává odborník vzápětí. Zdůrazňuje, že ruský prezident zaklepal na imperiální nostalgii milionů Rusů a za pomoci monopolistické propagandy se stal symbolem a ztělesněním ruského povstání z kolen s cílem obnovit sovětskou pozici supervelmoci, být obávaným a tudíž celosvětově respektovaným hráčem a uspět ve vlastní vytýčené misi - stát se jedinou protiváhou "zlým" Spojeným státům.

"V těchto těžkých ekonomických časech je Putinův politický teflon jediným nárokem legitimity režimu," deklaruje Aron. Podotýká, že Putionova popularita je pak udržována především obrazem konzistentních a brilantních zahraničněpolitických úspěchů a důvěryhodnost tohoto klíčového narativu by byla těžce poškozena pokud by Rusko, po celostátní televizí přenášené recepci na počest syrského diktátora v Kremlu loni v říjnu, nyní Asada opustilo.   

"Putin osedlal tygra vlastenecké mobilizace a zkušeně ho přiměl klusat správným směrem. Problémem tohoto typu dopravy je potřeba neustálého přísunu čerstvého masa," uvádí Aron. Tvrdí, že syrské dodávky "propagandistického masa" byly hojné - připomíná 26 střel s plochou dráhou letu vypálených z ruských lodí v Kaspickém moři proti údajným cílům IS v den Putinových narozenin 7. října - a tento zdroj ještě zdaleka nevyschl. Pokládá tedy klíčovou otázku, proč se Rusko stahuje právě nyní.  

Pomyslný tygr se podle Arona nestává býložravcem a Putin Sýrii ve skutečnosti neopouští. Závěrem politolog parafrázuje Winstona Churchilla, že pokud jde o Sýrii, tamní ruské angažmá není u konce, ba dokonce ani na začátku konce - je teprve na konci svého začátku.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.