Válka může zachvátit celý Blízký východ. Hizballáh a Izrael ženou svět do dalšího konfliktu?

Velká chyba o dvou rovinách

Tato válka skončila přijetím rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1701, která vyzvala k odzbrojení všech ozbrojených skupin v Libanonu, včetně libanonského Hizballáhu a předání plné kontroly nad libanonským územím legitimní vládě této země, připomíná historik.   

"Stačí říct, že se tak nestalo," pokračuje Boot. Dodává, že pod bedlivým dozorem dobře placených pozorovatelů OSN Írán dozásobil Hizballáh arzenálem, který co do kvality i kvantity výrazně převyšuje zbraně nasazené vůči židovskému státu v roce 2006.

Navzdory americké vojenské a finanční pomoci v hodnotě více než 100 milionů dolarů (zhruba 2,5 miliardy korun, pozn. redaktora) zatím libanonské ozbrojené síly neodzbrojily jediného teroristu z Hizballáhu, natož aby převzaly kontrolu nad izraelsko-libanonskou hranicí, poukazuje odborník. Doplňuje, že také Mezinárodní letiště v Bejrútu zůstává fakticky pod kontrolou uvedeného hnutí.

Problém podle experta nespočívá pouze ve vojenské rovině. "Od roku 2006 se Hizballáh pasoval do vůdčí role," deklaruje historik. Připomíná, že poté, co v roce 2008 hnutí obrátilo své zbraně proti libanonským spoluobčanům ve sporu o rozdělování peněz, úspěšně převedl své rozvratné schopnosti ve skutečnou moc, když mimo jiné i americká ministryně zahraničních věcí Condoleezza Riceová souhlasila s dohodou z Dauhá, která Hizballáhu garantuje permanentní veto v libanonské politice výměnou za klid.    

To je chybou hned ve dvou rovinách, tvrdí Boot. Zaprvé, Hizballáh podle  něj může bránit veškerým závažnějším reformám či vyšetřování v Libanonu. Zadruhé, ši'ítské hnutí tak může činit, byť reprezentuje menšinu v zemi, což znamená, že nikdy neponese vládní odpovědnost, ba dokonce ani nemusí usilovat o legitimitu, kterou by muselo obhájit, pokud by šlo o běžnou politickou stranu.      

Šance na omezený konflikt padla

V uplynulém roce Hizballáh svůj vliv ještě rozšířil, varuje odborník. Konstatuje, že nástup Michela Aouna, křesťanského politika a dlouholetého spojence Hizballáhu, do křesla libanonského prezidenta fakticky odevzdal kontrolu nad státem ši'ítskému militantnímu hnutí. "Jakýkoliv budoucí konflikt bude mezi Izraelem a Libanonem, nikoliv mezi Izraelem a jednou konkrétní skupinou jako v roce 2006," obává se Boot.

Šance, že případná budoucí válka mezi Izraelem a Libanonem bude jen omezeným konfliktem dvou zemí, je pak rovněž malá, soudí historik. Vysvětluje, že Hizballáh byl vždy plně podřízen Íránu a nyní, když se prezidentem stal Aoun, je Teheránu podřízen i celý stát.     

"Pokud by Izrael někdy udeřil proti íránskému jadernému programu, hlavním prostředkem íránské odplaty by byl arzenál Hizballáhu," píše expert. Dodává, že situace má ovšem i druhý pól a pokud Hizballáh stejně zaútočí na židovský stát, který již nyní platí cenu za nekonzistentnost mezinárodního společenství, pak vlastně pro Izrael či kohokoliv jiného neexistuje překážka pro likvidaci podezřelých íránských zařízení jednou pro vždy.   

Až na mezi Libanonem a Izraelem znovu začnou létat rakety, což je podle Boota s ohledem na současné chování Hizballáhu de facto pouze otázkou času, dá se očekávat, že přestřelky se neomezí jen na severní hranici Izraele. Válka totiž může zachvátit celý Blízký východ, varuje odborník.