Černá budoucnost. Ztracená generace poznala jen utrpení a násilí

Studie pokrývající období od roku 1990 do roku 2015 ukazuje, že došlo během tohoto období k drastickému nárůstu chronických onemocnění a úmrtí. Výskyt diabetu a rakoviny plic se více než zdvojnásobil. Následkem konfliktů a vrůstající chudoby se kdysi stabilní obyvatelstvo dostalo do stavů podživenosti a dlouhodobé potravinové nejistoty spolu s těžkým duševním postižením, čímž vznikla generace zanedbávaných dětí. Tři země v regionu - Súdán, Afghánistán a Pákistán - patří mezi deset zemí s nejvyšší dětskou úmrtností na světě, která je poháněna preventivními zdravotními problémy, jako jsou infekce dolních cest dýchacích a nemoci spojené s průjmem.

Toto zjištění je podle serveru The Nation ještě horší v kontextu obecného trendu značného zlepšení veřejného zdraví na celosvětovém Jihu v nedávných desetiletích, zejména v dětské úmrtnosti a infekčních nemocech. „Ve srovnání s ostatními částmi světa vidíme, že všechny dosažené zisky byly právě teď ztraceny," řekl Ali Mokdad, profesor globálního zdraví na Washingtonské univerzitě a spoluautor studie IMHE.

Nárůst násilí a psychických nemocí

Život v některých oblastí Blízkého východu a severní Afriky se stal nadmíru nebezpečným. Násilné incidenty a zásahy v oblasti vymáhání práva vzrostly o 850 procent. Celkově v porovnání s ostatními částmi světa se zvýšila míra sociálního násilí, včetně kolektivního boje a sexuálního napadení. Od roku 2015 se sebevraždy zdvojnásobily téměř na 30 000 ročně a dalších 35 000 lidí v tomto regionu bylo zabito interpersonálním násilím (tj. násilím proti partneru a jiným členům rodiny či domácnosti včetně spolubydlících). Na regionální úrovni se počet vražd zvýšil o 150 procent.

Neustálé série násilností traumatizovaly celou generaci. „Představte si generaci v Sýrii, Jemenu, Libyi , nebo Iráku, která se během války rozpadl, a která je toho svědkem toho od 2 nebo 3 let, až do svých ranných 20 let," poukazuje Mokdad.  Strávit většinu života tím, že „vidí lidi, jak jsou zabíjeni…. dokážete si představit, kolik trauma to přináší na populaci."

Oficiální statistiky o násilných událostech navíc čísla ještě podceňují kvůli společenskému stigmatu, včetně právních trestů, které odradí oběti od zveřejněních násilností i jejich psychických nemocí. Region má jen asi sedm specialistů na duševní zdraví na 100 000 lidí, zatímco v některých bohatých evropských zemích je více než pětinásobek. Zdravotní systém je v zemích postižených konflikty v troskách a zdravotní zařízeních v zemích přijímajících uprchlíky jako je Jordánsko a Libanon jsou nadmíru namáhaná.

Lidé se stávají natolik ohromeni těmito úskalími, že začnou trpět větší náchylností k sebepoškozování. „Když žijete v prostředí války nebo nepokojů, lidé mají tendenci uskutečňovat rizikovější akce. Lidé, kteří kouří, začnou kouřit ještě víc, lidé, kteří pijí, pijí víc," tvrdí Mokdad.

Problémem je nedostatečné očkování dětí, což je podle Mokdada „recept na katastrofu v dlouhodobém horizontu." Mladá generace trpící ve válce se potýká s nízkou mírou antikoncepčních možností  a vysokou mírou porodnosti u adolescentů. Zvýšila se též úmrtnost na HIV a to až desetkráte, zvláště v Džibutsku, Somálsku a Súdánu. Tyto problémy představují výzvu pro napjatý zdravotní systém v regionu. Podle autorů však jeho obnově překáží nerovnoměrná distribuci bohatství.

Znečištění ovzduší, vodní krize a vzrůstající teploty přispívají k dalším regionálním rizikům veřejného zdraví. Katastrofa související s klimatickými změnami a obtíže v oblasti životního prostředí se ukázaly jako základní faktor společenské nestability a konfliktu v posledních letech v regionu.

Existují možnosti nápravy?

Autoři přesto vyjadřují naději, že by se ztracená generace mohla být zachráněna prostřednictvím rozsáhlých dlouhodobých investic do sociální a lékařské infrastruktury ne nepodobných těm uskutečňovaných při přestavbě západní Evropy po druhé světové válce. Nynější vyhlídka na masivní zahraniční pomoc v rozsahu Marshallova plánu je však velmi nízká, protože většina zahraničních zemí zužuje své rozpočty na humanitární pomoc. Podle Mokdada by nicméně regionální zainteresované strany by mohly hrát vedoucí úlohu při obnově veřejného zdraví. Například relativně stabilní ropné národy v Zálivu mají prostředky na přerozdělování bohatství v celém regionu.

„Na Blízkém východě je spousta bohatství. Investovat to moudře by bylo dobrý nápad .... Vnitřně [regionální vlády] mají dostatečné zdroje, aby se o tyto problémy postaraly, "říká Mokdad. „Ale nejprve musíme zastavit násilí." Samotné dosažení míru nemusí stačit, protože  poslední konflikt mohou připravit cestu pro další. „Právě teď je to špička ledovce," říká Mokdad. „A jakmile budeme mít mír na Blízkém východě, mnohé z těchto problémů se vynoří."