Vítězství nad Islámským státem: Ale co pak?

Fallúdža je město v Iráku, které bylo od roku 2014 okupováno Islámským státem. Od června 2016 se irácké armádě podařilo město získat zpět a lidé se mohli vrátit do svých domovů. Postavený zábavní park se v noci rozsvítí, obrovské ruské kolo se roztáčí. Děti stojí frontu na zmrzlinu, cukrovou vatu a další sladkosti, vesele se baví. Jenže tváře jejich rodičů žádnou radost neukazuje. I po roce mají lidé stále strach.

Město si teď konečně může prožít své klidné období, před Islámským státem zde zuřily boje během americké okupace Iráku. Místní si dobře pamatují válku, která nepřináší nic dobrého. Když začínalo být jasné, že na město míří armáda kalifátu, někteří z obyvatel se chtěli dobrovolně přidat k policii a pomáhat s obranou města. Jenže ti odložili své uniformy, utekli a město nechali napospas džihádistům.

Někteří obyvatelé maskované bojovníky vítali, doufali ve spravedlivou vládu s islámským právem. Jenže naděje se brzo změnila v noční můru. Město se stalo dějištěm propagandy, rozestavěný zábavní park byl v roce 2015 se vší slávou otevřen. Létaly balonky, světla zářila, lidé se usmívali na fotografiích. "Ale nebyla tu žádná hudba," řekl Anas al-Janabi, majitel parku. Všechno bylo jen divadlo.

Jiný muž popisuje, jak odtažití byli bojovníci IS. "Vždycky byli maskovaní, málo mluvili. Když jsem viděl, jak jeden z nich pokládá v ulicích miny, zeptal jsem se, co se stane, když jedna předčasně vybuchne. Se smíchem mi řekl, že půjdu do nebe," vypráví. Ještě ten den naložil věci a rodinu do auta a z města utekli. Vrátit se mohli až po dvou letech.

Místo tepla domova, je však čekalo jen zpustošené město. "Všechno to tady zničili, vypálili domu, obchody i kavárny," řekl al-Janabi. Ani jeho milovaný park nebyl ušetřen. Majitel se však nevzdal a areál postupně opravil. Chtěl, aby lidé měli místo, kde se můžou bavit. Jenže jen pár dní po znovuotevření zde vybuchla bomba. Lidi, kteří se vrátili, jsou zarmouceni smutkem a depresí. Doteď se strachy ohlížejí přes rameno.

Armáda později objevila v podzemí rozsáhlý komplex provizorního vězení, pravděpodobný viník traumatu, který děsil městské obyvatele. Dokumenty ukazují, že lidé byli zavírání i kvůli kouření nebo porušení normy na účesy a oblečení. Vězni prožívali muka, byli vystavění mučení, někteří byli umístění do maličkých klecí, kde museli stát nebo klečet. Jako kdyby chmurná atmosféra vzpomínek na podzemí zasáhla celé město.

Jenže ani období po osvobození nebylo nijak radostné. Mnozí měli vypálené domovy a nemohli se vrátit, jiní museli svůj dům poskytnout irácké armádě, která ve města pobývala několik měsíců. Nyní se obyvatelé snaží vše vybudovat od začátku s pomocí norských charitativních organizací, ale stěžují se na iráckou vládu, že jim neposkytuje žádnou pomoc. "Jsme přehlížení," řekl jeden z obyvatel. "Mnozí nemají přístup k pitné vodě nebo elektřině. Ignorují nás." Někteří si myslí, že se je vláda trestá za vítání džihádistů a že město proti vpádu nebránili.

Všechno si musí obstarat sami a vlastníma rukama se snaží oživit město. Čističku vody nebo generátory elektřiny museli lidé uvést do provozu vlatsní silou, zatímco pozorovali, jak nákladní auta plná stavebních materiálů projíždějí kolem do jiných měst. Mezi mladou generaci se navíc začínají šířit drogy, podle některých je to jediný způsob, jak přežít během těžkých dob.

Pro ty, kteří se vrátili do města, je život už tak dost těžký. Jenže nedaleko v poušti žije v kempech skupina obyvatel, kterým není dovoleno opustit tábor. Jedná se o rodiny údajných bojovníků Islámského státu, kteří opustili své příbuzné, aby se přidali ke kalifátu. Vláda je drží na určených místech, zatímco smutně pozorují, jak jejich sousedé se vrací domů, ale oni nemají kam. Ve městech, kde žili, by je stejně nikdo nepřivítal.

Zotavení po bojích s IS bude trvat dlouho a už teď se seje semínko budoucích problémů. Budou rodiny džihádistů už navždy diskriminováni? Bude stát přehlížet ta města, která padla bez boje?