Islámskému státu prchají bojovníci, chtějí zpět domů

Turecká hranice je pro dezertéry nejjednodušší cestou do Evropy či severní Afriky. Není to však levná záležitost, podle informací The Guardian zaplatili čtyři Saudoarabové přes 2 tisíce dolarů každý, aby je pašeráci převezli přes hranice. Exodus bojovníků zvolna započal již minulý rok, kdy bylo jasné, že Islámský stát prohrává. V poslední době však roste počet extrémistů, kteří se snaží opustit Sýrii i s rodinami.

Podle bezpečnostní služby to může představovat jistý problém. Většina džihádistů utíká s vidinou prohrané války, řada z nich je však stále krajně radikální a jsou zde jen malé šance na zpětné integrování do většinové společnosti. Ti, kteří se domů ještě nevrátili, si u hranic zakládají osady či komunity, které z velké části ovládají přívrženci al-Kájdy.

Mnozí však tvrdí, že už bojovat nechtějí a z extrémistických táborů odcházejí. Na vlastní pěst se pak snaží dostat do Turecka. Podle hraniční stráže se nejčastěji jedná o občany Saudské Arábie, ale taky Evropany, Maročany či Egypťany. Problém je i s tím, jak se k nim postaví jejich mateřská země.

Francouzští představitelé neoficiálně prohlašují, že by radši, kdyby jejich občané bojující za IS padli na bojišti, než aby se vraceli domů. Neplánují jim ani pomoci s překročením hranic. A ostatní evropské země jim v tichosti přikyvují.

Dezertéři představují dobrý zdroj informací pro bezpečnostní tajné služby jako je MI6 nebo CIA, kteří se snaží sledovat stopy terorismu, ale dovnitř skupiny se nedá dostat. Představují velmi pevně semknutou komunitu a o zprávy se nechtějí dělit. Mnozí jsou ochotní vyměnit znalosti o plánech za bezpečný návrat domů. To jim však nemůže být umožněno, protože chycení bývalí džihádisté většinou končí ve vězení.

Abu Saad ze Saudské Arábie, který se k IS přidal v roce 2012, řekl, že neplánuje návrat do země, pokud to bude znamenat vězení. Kdyby stát připravil nějaký rehabilitační program, pak možná. Abu Saad taky dodává, že původně přišel do země s cílem bojovat za Syřany, jenže brzo na to se jeho spolubojovníci začali přidávat k IS. "Bylo to toxické. Jeden se tak rozhodl a ostatní ovlivnil," tvrdí Saad, který momentálně žije v jedné komunitě mimo území ovládané Islámským státem.