Pád IS mění Blízký východ. Země ustupují od sektářských linií

Vzestup a pád IS pomohl sjednotit sektářsky rozdělené sunnity a šíity, kteří v Iráku vedli po pádu Saddáma Husajna zbytečnou sektářskou válku, ve které zemřely tisíce lidí. Obyvatelé sunnitských měst Mosulu a Havídžy vítali šiitské irácké síly, které osvobodily města od sunnitské teroristické skupiny. Šiíté uznávají utrpení, jehož byli sunnité obětí pod vládou IS a nemají (zatím) žádný zájem k němu přidávat vlastní díl.

Zkušenost s hrůzovládou IS též ovlivnila íránskou politiku. Nejvyšší duchovní vůdce Ájatolláh Sajjid Alí Chameneí projevil mírnější postoj vůči sunnitům ve svém prohlášení, jenž má podle některých váhu tzv. fatwy (nábožensko-právní stanovisko), ve kterém veřejně zakazuje jakoukoliv diskriminaci vůči menšinám. Tento komentář byl reakcí na dotaz význačného íránského sunnitského duchovního Molaviho Abdul Hamita. V Íránu, kde mají sunnité menší práva než šiíté, se jedná o poměrně význačný krok.

Nejzajímavější politické změny se dle Behraveshe dějí v Iráku. Tamní političtí vůdci se obávají narůstajícího vlivu Íránu a zároveň se pokouší vykoupit se z očí světa a svých obyvatel, které je obviňují, že prosazováním sektářských politik dopadajících na irácké sunnity – jaké byly systematicky praktikované pod bývalým předsedou vlády Núrím Málikím – irácká vláda umožnila rychlejší šíření a zakořenění IS.

Nová orientace

Iráčtí šiítští vůdci se pokouší oddělit od Íránu a včlenit se do sunnitského bloku. Znakem této nové geopolitické orientace je např. odmítnutí iráckého premiéra Hajdara Abádího oficiální výzvy Teheránu, aby se zúčastnil slavností inaugurace opět zvoleného íránského prezidenta Hasana Rúháního. Taková situace by byla nemyslitelná před několika lety, upozorňuje Behravesh.

Jinou známkou iráckého osamostatňování od Íránu je veřejné odsouzení dohody, která se týkala evakuace skupiny bojovníků IS z Libanonu do východní Sýrie, poblíž iráckých hranic. Abádí prohlásil dohodu, učiněnou Hizballáhem, hlavní zmocněncem Íránu v oblasti, za „nepřijatelnou“ a „urážku iráckému lidu".

V oblasti vojska Írán celkově ztrácí svůj vliv. Šiítské a Íránem z velké části financované milice, známé jako Lidové mobilizační síly, jsou rozděleny ohledně toho, zda zůstat na irácké vládě nezávislé – a tedy poplatné Íránu – nebo zda se zařadí do irácké pravidelné armády – a tím se oddělí od íránského vedení.

Odstupování od Íránu je doprovázeno zvýšenou snahou Iráku o zlepšení vztahů se Saúdskou Arábií, hlavním regionálním rivalem Íránu. Bylo uskutečněno několik diplomatických návštěv, včetně návštěvy Rijádu iráckým premiérem. Za nejvýznamnější a nejvíce vypovídající o změně íránského politického kurzu lze nicméně považovat návštěvu Saúdské Arábie vlivným šiítským duchovním Moqtadem al-Sadrem, jenž je zvláště oblíbený mezi iráckou městkou chudinou. Sard vydal po setkání s korunním princem Mohamedem bin Salmanem prohlášení, ve kterém si pochvaluje „pozitivní průlom v saúdsko-iráckých vztazích.“

Irák si od zlepšených vztahů se Saúdskou Arábie slibuje získání tolik potřebné ekonomické pomoci a vytvoření spíše hospodářského vztahu, který by pomohl vyrovnat politický a vojenský vliv, který má v zemi Írán. Irácká vláda též větší diskuzí se sunnitskými státy se snaží signalizovat íránské sunnitské menšině, že není loutkou Íránu.

Podle Behraveshe může mít irácká politika taktéž širší regionální přínos. Bližší vztahy mohou pomoci Saúdské Arábii získat ztracené sebevědomí a ztlumit pocit ohrožení, které získala následkem svých neúspěšných aktivit o potvrzení jejího regionálního vrchního postavení v Sýrii a Jemenu. Následkem toho mohou být rozmazané sektářské íránsko-saúdské linie a přispět k větší regionální stabilitě a bezpečnosti. Je ironií, podotýká Behravesh, že to je potlačení extremistického hnutí, co slouží jako katalyzátor zmírnění sektářských roztržek, které tak dlouho rozdělují region.