Islámská verze nacismu? Křesťané museli označit své domovy, i tak z nich byli vyháněni a zabíjeni

Od invaze Američanů v roce 2003 se Mosul stal sídlištěm různých rebelských skupin, ať se jednalo o členy Husajnovy irácké armády, sunnitské kmenové válečníky či radikální džihádisty.  Když se v roce 2014 v jeho ulicích objevili bojovníci IS, obyvatelé si nebyli jisti, mezi které skupiny je zařadit.

Na rozdíl od zkorumpované irácké armády se však vyznačovali zdvořilostí. Strážili veřejné budovy, zabraňovali rabování a demontovali betonové barikády. Obyvatelé Mosulu zprvu jejich příchod vítali, protože přinesli do explozivního města alespoň zdání míru. IS umožňoval ve školách vyučování státních vzdělávacích programů a dovoloval lidem opustit město.

Počátek hrůzy

Po pádu města, kdy IS získal nad ním plnou moc, začal ukazovat svou pravou tvář. Vydal tzv. Medínský manifest (Medína je druhé nejposvátnější místo islámu, kde byl zrozen islám nejenom jako náboženská, ale i politická síla). V tomto dokumentu plném archaických výrazů a apokalyptických odkazů se IS vymezil proti sekulárním vládě, která „utlačuje a zabavuje vůli a energii svého lidu“ a předložil obyvatelům Mosulu svou vládu, která bere „božské slovo jako (svou) cestu.“ Manifest zakázal cigarety a požadoval, aby ženy zůstaly doma. V Mosulu ale nebyl brán moc vážně – lidé stále kouřili a ženy chodily nezahaleny venku.

Medínský manifest byl ale jen začátek. IS bral svoji „státnost“ vážně a brzy se začal chovat jako komunistický stát. Provedl rozsáhlé sčítání lidu. Lidé měli uvést, co vlastní a k jakému náboženství patří – zda křesťanům, šiítům či sunnitům. Nicméně, první vlna „čistek“ byla namířená proti bývalým spojencům a vojenským konkurentům – důstojníkům z řad Husajnovy irácké armády.

Až v druhé kolo čistek se dotklo křesťanů a dalších náboženských směrů považovaných IS za heretické. Domovy a prodejny křesťanů byly označeny písmenem N (zkratka pro Nazaretští). Edikt požadoval, aby křesťanů buď konvertovali, zaplatili daň nebo odešli. Na okrajích města byli zabíjeni či bráni do otroctví, především ženy jako sexuální otrokyně. Zabíjeni a vyháněni byli též příslušníci muslimských menšin.

IS zavedl povinné nošení nikábu (závoje zakrývající celou tvář kromě očí) a zakázal jakékoliv míšení žen a mužů. Ačkoliv předtím demontoval betonové barikády, nyní začal stavět okolo města ohromnou zeď, aby z něj učinil jak pevnost, tak zároveň vězení.

Jakmile tímto potvrdil kontrolu nad městem, začal IS vytvářet vlastní městkou správu. Všechny stávající vládní struktury byly zrušeny a nahrazeny tzv. diwany neboli ministerstvy: zdravotnictví, školství, služeb, financí, války, soudnictví / bezpečnosti, zemědělství a další. Každý diwan byl veden emírem, někdy i cizincem.

Ačkoliv se inspiroval středověkem, IS dokázal vést město moderním způsobem. „Oblékali se a mluvili, jako by žili v raném islámu, ale administrativně byli vynikající a účinně řídili stát,“ tvrdí elektrotechnik Azzam. Např. zjednodušili proces vyúčtování elektřiny, který trval téměř dva měsíce. IS zavedl, že všechny továrny a obchody platily pevný poplatek a v obytným oblastech instaloval inteligentní měřiče, uvádějící stanovené množství elektrické energie za daný měsíc. Obyvatelé Mosulu tak věděli, kolik a kdy přesně zaplatit. Nikdo se neodvážil neodvést svůj poplatek za elektřinu ze strachu z tvrdých trestů náboženské policie – např. useknutí ruky za „krádež“ elektřiny.

Jako komunistické totalitní státy, i IS si uzurpoval práva na vlastnictví všech pozemků, majetků a továren na ovládaném území. Ministerstvo financí rozdělovalo zemědělskou půdu, dobytek a domy ukradené menšinám svým věrným jako odměny za věrnost, které zároveň sloužily jako investice přinášející IS další příjem k jeho obchodům s ropou, zbraněmi a otroky. Zkonfiskovaná auta a majetek byl dražen a zemědělská půda s dobytkem poskytovala výživu.

Ačkoliv z Mosulu byl IS vyhnán, v jiných oblastech Iráku stále činí problémy. V Havídže irácká armáda objevila tunely, bombovou továrnu a kliniku vedenou tzv. skupinou Bílé vlajky. Jedná se o shromáždění různých národností – Kurdů, Turků, Iráčanů a Arabů – kteří bojovali na straně různých, navzájem nepřátelských skupin – jako je IS a Strana kurdských pracujících – aby nakonec zůstali pod bílou vlajkou se znakem lva a bojovali dle hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ proti irácké armádě.