Co s dětmi džihádistů? Analytička upozornila na velké nebezpečí

Právní o čistec

Mnoho žen zůstalo až do konce samozvaného chalífátu, rodily a vychovávaly děti na pozadí poprav oběšením a stětím či zotročování jiných lidských bytostí, připomíná Lemonnová. Dodává, že tyto ženy viděly znásilňování, vraždy a organizovanou brutalitu, která svým rozsahem a divokostí cíleně přinášela extrémní utrpení ohromnému množství lidí.     

"A nyní ty ženy, které jsou stále v Sýrii, žijí v prachem pokrytých stanech nebo občas ve vězeňských celách po boku svých dětí, pobývají v právním očistci, dokud úřady či jiné osoby nepřijdou na to, co s nimi udělají," píše analytička. Pokládá otázku, co tedy dělat s "nevěstou" džihádisty daleko od domova, která tvrdí, že je obětí, ale zároveň hrála roli v likvidaci lidských bytostí.

Této otázce nyní čelí americké úřady, které musí rozhodnout, jak naloží s případem Samanthy Sallyové, Američanky z Indiany, která od roku 2015 spolu s manželem žila na území IS, a to až do pádu bašty organizace Rakky koncem loňského roku, uvádí Lemmonová. Poukazuje, že Sallyová viděla zotročování a znásilňování Jezídek, ale z chalífátu neutekla, ani se o to nepokusila, protože se dle svých slov bála o život sebe i svých dětí.

Spojenými státy podporované kurdské síly Sallyovou chytily a američtí představitelé nyní rozhodují o jejím dalším osudu, stejně jako o osudu jejích čtyř amerických dětí, z nichž jedno muselo účinkovat ve videích IS, nastiňuje odbornice. Konstatuje, že otázkou zůstává, zda se tyto manželky a vdovy podílely na barbarství, ve kterém žily, avšak je jisté, že jejich děti žádnou odpovědnost nenesou a neměly by trpět za prohřešky svých otců a matek.

Je snadnější zabít teroristu než ideologii     

"Z těchto dětí se nesmějí stát vyvrhelové. Musejí být reintegrovány do domovských zemí, z nichž pocházejí jejich matky," deklaruje expertka. Zdůrazňuje, že děti nesmějí trpět za hříchy rodičů, jinak bude trpět celá další generace kvůli bezpráví, které nezavinila, a možná se později pokusí nelézt spravedlnost.

Lemmonová loni v srpnu v Sýrii sama sledovala spolu s jednotkou Spojenými státy podporovaných Syrských demokratických sil boje o Rakku ovládanou IS a během své návštěvy uprchlického tábora viděla stany s desítkami manželek a dětí bojovníků IS.

"Ty děti mi lámaly srdce. Oni neučinily rozhodnutí svých rodičů. Jako batolata, jako děti nenesly zodpovědnost za hrůzy, které vykonali jejich otcové," píše analytička. Dodává, že nikdo vyjma zahraničních reportérů se k těmto "nedotknutelným" nikdo nechtěl přiblížit a ona sama přemýšlela, co se stane s dětmi, které jsou uvězněné v pekle, které nezavinily.  

Otázkou, jak naložit s manželkami bojovníků IS se zabývá Irák prostřednictvím svých soudů, poukazuje expertka. Připomíná, že tento týden odsoudil devětadvacetiletou Francouzsku k doživotnímu vězení za to, že se spolu s manželem připojila k IS, navzdory jejím tvrzením, že podobně jako Sallyová není pachatelka, ale oběť.

Irácké soudy již vynesly rozsudek smrti nad Němkou a k smrti či doživotnímu vězení odsoudily i ženy z bývalých sovětských republik, pokračuje Lemmonová. Doplňuje, že podle dostupných údajů byl v Bagdádu jen od ledna vynesen trest smrti nad 103 cizinci, včetně šestice ve středu odsouzených Turků, zatímco další 185 cizinců dostalo doživotí.

"Je mnohem snadnější zabít teroristu než ideologii. A otázka, co znamená spravedlnost pro ty, kteří mohou být jak oběťmi, tak součástí brutality, vznáší jen další otázky," píše analytička. Soudí však, že jedno je jisté: je potřeba ochránit a postarat se o děti, nikoliv je ostrakizovat a vykázat a společnosti musejí tyto děti přijmout, nikoliv je vyloučit. Jen máloco by totiž tak silně podpořilo lži, nesnášenlivost a překroucené pravdy, které byly neodolatelné pro jejich otce, varuje Lemmonová.