Bojiště 21. století? Analytici píchli prstem do mapy a ukázali místo dalšího konfliktu

V Sýrii je zcela jasné, že Rusko a Hizballáh jsou na jedné lodi spolu s Íránem. Jejich protivníky jsou Saúdská Arábie a Izrael, kteří si nepřejí pokračování režimu Bašára al-Asada. Syrské „stranické napětí“ se přesunulo i do oblasti rozmanité libanonské politiky. Na jednu stranu zde je prosaúdská sunnitská strana Hnutí budoucnosti, která si podle předběžným výsledků voleb pohoršila, na druhou stranu na Írán navázaný a Izraelem velmi nenáviděný Hizballáh, který zřejmě vyhrál volby. Izrael už řekl, že nebude rozlišovat mezi hnutím a Libanonem v případě budoucí války.

Posílení pozice Hizballáhu v libanonské politické sféře je pro Rusko dobrou zprávou z toho důvodu, že v jeho případě lze očekávat větší proruský hlas. Nicméně, Rusko není zcela jednoznačným spojencem šiítského hnutí a z určitého hlediska může být jeho vítězství překážkou jeho dlouhodobějším plánům v regionu.

Rusko na rozdíl od USA, které považují Hizballáh za teroristickou organizaci, preferuje multipolární politiku na Blízkém východě. Ačkoliv stojí v otázce Sýrie na straně Íránu a Hizballáhu, pokouší se o navázání mnoha různých vazeb na ostatní blízkovýchodní aktéry, včetně hlavních spojenců USA v regionu, Izraele a Saúdské Arábii. Tím se významně liší od USA, které zaujímají více jednostranné pozice.

Rusko má pro takový přístup různé důvody. Pragmatická spojení jsou dobrá pro hlavní ruskou obchodní komoditu dodávanou na Blízký východ – zbraně, poukazuje Neil Hauer, bezpečnostní analytik se specializací na Rusko a Sýrii. Rusko se pokouší nahradit USA jako hlavní armádní zásobovače zvláště v těch zemích, které mají s USA nyní poněkud nalomené vztahy, jako např. Turecko či Egypt.

Jeden z takových armádních obchodů ve výši 1 miliardy dolarů se měl týkat i Libanonu. Ruské zpravodajské médium Sputnik News ve své arabské mutaci referovalo v únoru, že ruský premiér Dmitrij Medveděv měl nařídit ruské armádě, aby se vytvořila vojenské vazby s Libanonem, konkrétně aby docílila otevření libanonských přístavů ruským válečným lodím. Absence těchto zpráv v anglických a jiných mainstreamových médiích a absence dalších zpráv o miliardové armádní dohodě podle Newsweek naznačuje, že toto úsilí asi nešlo tak hladce, jak se plánovalo.

Podle Hauera mohl tento obchod být mířen nikoliv na posílení Hizballáhu, nýbrž na posílení libanonské armády právě proti šiítským milicím. O totéž už předtím usilovaly USA. Ruské následování tohoto plánu odhaluje jeho širší ambici být viděn jako někdo, kdo významně zasahuje do křehké politické mapy na Blízkém východě a s nímž musí USA počítat, podotýká Hauer.

Hizballáh představuje pro Rusko poněkud divokou kartu, která může zvrátit toto jeho úsilí o postavení hlavního blízkovýchodního „jednatele“. Zvláště je nespokojené s izraelskými odvetnými akcemi proti Hizballáhu v Sýrii, které jak ohrožují Asadův režim, tak hrozí, že mezi Izraelem, Hizballáhem a Íránem vypukne větší válečný konflikt, který by shodil do plamenů Ruskem pečlivě budovanou pozici blízkovýchodního „mírotvůrce“.

Právě obavy z ničivého konfliktu mezi Izraelem a Íránem může být motivujícím faktorem pro Libanon, aby se obrátil na Rusko jakožto na zprostředkovatele mezi stranami, který zabrání vypuknutí války, v níž je jasné, na jaké straně by stály USA. Takový konflikt by se mohl totiž výrazně dotknout křehkého míru uvnitř země, která si prošla v poměrně nedávné době hrozivými občanskými válkami. Pro Rusko představuje Libanon laboratoř toho, jak skutečně významný je jeho vliv v regionu a zda dokáže udržet na uzdě Hizballáh, zabránit válce mezi Izraelem a Íránem a tím prakticky vyšachovat USA.