Situace na Blízkém východě: Schyluje se k dalšímu krvavému konfliktu?

Invaze Spojených států do Afghánistánu a především Iráku naprosto změnila poměr sil na Blízkém východě. Američanům se povedlo to, o čem mohli islamisté a teroristé jen snít. Naprosto vyvrátit sekulární režim Saddáma Husajna. I přesto, že tento muž byl po právu nazýván „krvavým psem“ a i přes zločiny, které spáchal, to co se dělo na území Iráku po jeho pádu v roku 2003, překračuje často všechny limity.

Blízky východ se změnil i mocensky. Po zničení Iráku a rozložení Sýrie občanskou válkou se hlavními lokálními mocnostmi stala Saúdská Arábie a Írán. Tyto dva státy se podobně jako USA a SSSR za Studené války, střetávají v konfliktech, ve kterých jsou oficiálně zapojeny jen okrajově nebo vůbec. Takové konflikty se odehrávají vedle Jemenu i v Sýrii.    

Svojí hru na Blízkém východě hrají i Turecko a Izrael. Zatímco turecké sny o obnově Osmanské říše se pomalu rozplývají a začíná se spojovat s Íránem, Izrael se pokouší vytvořit pragmatickou tajnou koalici se Saúdskou Arábií. Složitá diplomatická hra blízkovýchodních zemí se může snadno stát velmi krvavou válkou.

Po téměř třiceti letech se na Blízkém východě objevil další starý hráč – Rusko. To dokázalo svým zásahem do občanské války v Sýrii, kde účinně pomohlo se zásahem proti Islámskému státu, že je opět schopno být ve vysoké mezinárodní politice a může být i důvěryhodným partnerem.

Zcela poraženou zemí jsou nejen na Blízkém východě Spojené státy. Těm se zde podařilo téměř přijít o veškerou mocenskou základnu. Nemají žádnou dlouhodobou strategii a často se dostávají do vleku svých lokálních spojenců.

Vojáci USA například poskytují dlouhodobou logistickou podporu Saúdské Arábii při jejím tažení v Jemenu. Vypovězení atomové smlouvy s Íránem je podle mnohých naopak práce izraelské lobby ve Washingtonu.

Amerika však utrpěla svoji neschopností řešit blízkovýchodní problémy globálně. Obrovsky poznamenalo její reputaci lhaní ohledně údajných chemických zbraní Saddáma Husajna před úderem proti Iráku. Světová veřejnost se od Spojených států, které měly její sympatie, kvůli útokům z 11. září, naprosto odvrátila.

Nejasný byl i postoj kolem Sýrie. Západní spojenci byli ochotni pomoci s bombardováním a likvidací Islámského státu stejně jako s potrestáním viníků chemických útoků. Spojené státy však projevili naprostou liknavost a mocenské vakuum v Sýrii využili Rusové a Íránci. 

Za americkou drtivou prohru lze zatím označit dění po vypovězení smlouvy jaderné smlouvy s Íránem. Na stranu Washingtonu se nepřidal ani jeden západní stát. Ne Írán, ale USA se ocitly v mezinárodní izolaci. A kritika se na ně snáší dokonce i od starých spojenců a spolupachatelů dnešního stavu věcí na Blízkém východě jako je Velké Británie.

Spojené státy jsou dnes na Blízkém východě na křižovatce. Pokud se rozhodnou pokračovat ve své staré politice prosazování svých zájmů skrze sílu, brzy narazí na široký odpor místních mocností a to nejen těch, které dnes Washington označuje za nepřátele. Budou se proti němu čím dál více stavět i spojenci.

Druhou možností je pak místo věčného hrožení a demonstrací síly je zkusit usednout ke stolu a to nejen se spojenci, ale především nepřáteli. Otázka je, zda Spojené státy mají ještě nějakou důvěru. A to nejen u nepřátel, ale i spojenců.

To jak bude do budoucna vypadat Blízký východ je ve hvězdách. Jedno je však jisté: nebude mu dominovat jen jedna mocnost. Pokud si toto neuvědomí všichni hráči, nečeká jej nic jiného než další zbytečné krveprolití.