Proč chce Turecko ruské rakety S-400? Analytik má překvapivou odpověď

Situace je jasná

Členové NATO jsou suverénní státy a mají právo udržovat běžné vztahy s jakoukoliv zemí, tedy i s Ruskem, připouští analytik. Dodává však, že členové aliance mají zároveň povinnost nepodrývat její zájmy a turecký nákup vojenské techniky, které má NATO naopak čelit, zájmy aliance podkopává.

„Situace není složitá. Žádný člen NATO si nemůže koupit obranné systémy, které jsou nekompatibilní s obrannými systémy NATO, především pokud tyto rakety byly vyrobeny, aby sestřelovaly bojové letouny jako americký F-35,“ píše Abdulkader. Připomíná, že seznam tureckých rozhodnutí jdoucích proti zájmům USA je dlouhý a zahrnuje například bojkot protiíránských sankcí, odmítání uznat Íránské revoluční gardy za teroristickou organizaci, odsouzení přesunu americké ambasády do Jeruzaléma a uznání Golanských výšin coby součásti Izraele, podporu venezuelského Madurova režimu či ohrožování amerických kurdských spojenců v Sýrii.

Analytik pokládá provokativní otázku, proč Spojené státy potřebují nepřátele, když mají „spojence“ jako Turecko a proč turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan tak usiluje o nákup protivníkových zbraní, ačkoliv má možnost nakoupit americké rakety Patriot, což by byla mnohem rozumnější volba.

Odpověď nemusí být na první pohled zřejmá, ale jasno mají Kurdové, mezi které patří i Abdulkader. „Erdoğan chce, aby se Američané stáhli ze Sýrie a on se mohl vypořádat s Kurdy, které plánuje zmasakrovat,“ bije na poplach analytik. Deklaruje, že turecký prezident rozšiřuje svůj vliv a nejde o obranyschopnost Turecka či Spojených států; Washington naopak vyklízí pozice, aby si Erdoğanův islamistický režim udobřil, ačkoliv ho mnozí před tímto postupem varují.

Turecko ve skutečnosti – bez ohledu na Erdoğana – potřebuje USA, Evropu i NATO a pokud bude Washington chtít, může mrknutím oka potopit tureckou ekonomiku, jak naznačil loni skrze velmi mírné hospodářské sankce, míní Abdulkader. Připomíná, že Turecko se již nyní nachází v recesi a vyhrožování Spojeným státům není ze strany Erdoğana příliš chytré.

Kurdská karta

„Turecká politika vůči těm samým Kurdům, kteří porazili chalífát Islámského státu (IS), těm samým Kurdům, kteří obětovali přes 11 tisíc bojovníků a měli téměř 8 tisíc zraněným, by měla být odsouzena,“ nabádá analytik. Míní, že porážkou chalífátu nejvíce neutrpěl samotný IS, ale právě Erdoğan, který počítal s tím, že džihádisté vymýtí Kurdy podobně jako v roce 2014 v Kobání.

Díky ohrožení ze strany Erdoğana, IS i Asadova režimu se ale Kurdové spojili v Syrských demokratických silách a údajné plány tureckého prezidenta zmařili, tvrdí Abdulkader. Vysvětluje, že největší Erdoğanovou obavou je vznik další autonomní kurdské oblasti, podobné té v Iráku, kterou vyhlásily v roce 1991 Spojené státy spolu s bezletovou zónou. V Turecku totiž žije přes 20 milionů Kurdů a Ankara má strach, že by vznesli podobný požadavek i vůči turecké vládě, podotýká analytik.

Ruské rakety S-400 mají být Turecku dodány v červenci, ačkoliv Erdoğan pohrozil, že realizaci zakázky urychlí a oznámil, že kontrakt je hotovou věcí a Turecko od něj neodstoupí, připomíná Abdulkader. Konstatuje, že s ohledem na situaci a americké zájmy musí Washington vidět, že Turecko je problémem pro NATO i USA.

„Není pravděpodobné, že Erdoğan se brzy změní, možná nikdy,“ píše analytik. Proto nabádá Spojené státy, aby vůči jeho vládě postupovaly s realistickými očekáváními a přestaly s pokusy ovlivnit její směřování. Spojené státy by tak měly nadále chránit Kurdy v Sýrii a neobětovat je v rámci dohody s Erdoğanem, apeluje Abdulkader.

Za nejlepší postup označuje analytik vytvoření bezletové zóny v severní Sýrii a uznání Syrské demokratické rady za nejlepší a nejprověřenější alternativu vůči Asadovu režimu. Zároveň by Washington měl odhalit Erdoğanovo blufování, aby turecký prezident nadále nemohl využívat kurdskou kartu v jednání se Spojenými státy, jak již s úspěchem činí na domácí politické scéně, uzavírá Abdulkader.