Uprchlíci ze Sýrie jsou na dně: Jedí trávu, děti přicházejí do táborů v pyžamech

"Přibývá lidí z Homsu a Damašku, kteří stále více mluví o tom, že v zemi není jídlo. Uprchlíci přicházejí slabší, je to na nich vidět. Jedí trávu, listy, cokoli," říká irská humanitární pracovnice Lisa, která v Zaatarí pracuje. "Děláme jim zdravotní testy, ještě nemáme výsledky, ale předpokládáme, že budou mít podvýživu," dodává. Často prý přicházejí s dětmi ještě v pyžamech, jak je jen vzali a utíkali směrem k hranicím.

Válka v Sýrii začala přesně před třemi lety. Když začali do sousedních zemí přicházet první uprchlíci, v Jordánsku nejprve žili přímo u místních obyvatel. Jejich počet ale rychle narůstal, a tak v létě roku 2012 začaly vznikat první spontánní tábory na severu země, nyní jsou čtyři. Na konci července stejného roku byl otevřen i největší jordánský uprchlický tábor Zaatarí, který je druhým největším na světě a leží asi 15 kilometrů od hranic se Sýrií. Podle posledních údajů v něm žije 90 až 100 tisíc lidí.

Provoz tábora stojí půl milionu dolarů denně

V táborech nicméně bydlí pouze necelých 20 procent syrských uprchlíků, ostatní žijí přímo v jordánských městech a vesnicích. Z celkového počtu utečenců ze Sýrie je v Jordánsku 53 procent dětí do osmnácti let, 26 procent žen a 21 procent mužů.

"Asi 90 procent uprchlíků si pronajímá byty a domy, platí ale velmi vysoké nájmy, kvůli poptávce se téměř ztrojnásobily, deset procent jich žije u jordánských rodin," říká Carlos Afonso, který v Jordánsku pracuje pro ECHO. To je úřad Evropské komise, jenž má na starosti humanitární pomoc.

Poslední dobou podle Afonsa přicházejí uprchlíci ve zbídačeném stavu i kvůli tomu, že mají za sebou mnohem delší cestu, než tomu bylo dříve. Hranice se Sýrií na severu Jordánska je totiž mnohem více kontrolovaná.

Místo, kde vznikl tábor Zaatarí, bylo původně nehostinnou pouští, a to se zde projevuje i nyní, zejména velkým množstvím prachu. Stále to není ideální, humanitární organizace z celého světa ale pracují na tom, aby se životní podmínky uprchlíků zlepšily. Zatímco zpočátku žili všichni ve stanech, dnes je v táboře na 25.000 obytných kontejnerů (jeden z nich stojí 2500 dolarů) a jen asi 3000 rodin má ještě stan. Přes 70 procent tábora je elektrifikováno a na některých karavanech jsou vidět i satelity. Provoz tábora stojí asi 500.000 dolarů (přes deset milionů Kč) denně.

Konflikt začal Asad

V březnu 2011 dorazila revoluční vlna arabského jara ze severní Afriky do Sýrie. Lidé v ulicích se na počátku revoluce zasazovali o její mírový průběh. Inspirovali se občanským hnutím z Egypta a dalších států, kde na nátlak lidu autoritativní vládci odstoupili. Demonstranti v ulicích syrských měst žádali odstoupení prezidenta, volali po reformách, usilovali o svobodné a férové volby a plnění závazků plynoucích z respektu k základním lidským právům a svobodám. Nepřehlednost situace vyvěrá ze složité sociální reality a bouřlivé historie plné zájmů impérií, regionálních konfliktů a vojenských pučů. Vládní složky prezidenta Bašára Asada nastartovaly konfliktní průběh revoluce.

V roce 1970 se po dalším vojenském převratu zmocnil vlády Háfiz al-Asad, kterého v roce 2000 nahradil jeho syn Bašár. Během čtyřiceti let se režim strany Baas a vláda Asadů postarali o zničení opozice a upevnění moci bezpečnostních složek, pomocí kterých je udržována atmosféra všudypřítomného celospolečenského strachu.

Tento nebezpečný mix spustil krizové směřování arabského jara v Sýrii, které doprovází obavy z etnických čistek, zločinů proti lidskosti, zájmové financování konfliktu ze zahraničí, tisíce uprchlíků a celospolečenská krize přelévající se do sousedních států.

Pro pochopení událostí v Sýrii je nutné představit i národnostní a náboženské složení Sýrie. Výrazným způsobem se promítá do aktuální politické krize v Sýrii a ovlivňuje povahu syrského státu jako celku. Syrská pestrost obyvatelstva je odvozena od dvou hlavních štěpících linií – náboženství a národnosti. Větší ohrožení pro jednotnost Sýrie však představuje veliké množství náboženských konfesí. To se promítá rovněž do současných událostí. Majoritní náboženskou složku představuje sunnitská větev islámu, která tvoří přibližně 74% veškeré populace, informuje Syrskárevoluce.cz.

Další náboženské skupiny představují křesťané s 10% a také alawité, šíʿité a drúzové. Poslední dvě zmíněné sekty však nikdy neměly žádné politické ambice již z důvodu zanedbatelného počtu a jejich geografické koncentrovanosti. Ačkoliv však tvoří v Sýrii sunnité většinové obyvatelstvo, moc v současné době drží v rukou úzká skupina alawitů soustředěná kolem prezidenta Bašára al-Asada. Tím současná politická krize nabývá také náboženského charakteru.