Válka neválka, Sýrie bude volit prezidenta: Fraška, říká opozice

Syrské ministerstvo vnitra pozvalo k volbám přes 15 milionů Syřanů s volebním právem. Vláda nechává bez komentáře známý fakt, že vlivem tříletého konfliktu je sedm milionů lidí na útěku doma a skoro tři miliony v cizině.

Občané mohou podle ministerstva vnitra hlasovat bez ohledu na to, kde se právě nacházejí, stačí, když se budou identifikovat patřičnými doklady. Otevřeno prý bude 9000 volebních místností údajně ve všech provinciích státu.

Kromě Asada, který je ve funkci od roku 2000 a dosud ho v ní potvrdila dvě referenda podle systému používaného i za vlády jeho otce Háfize, kandidují další dva uchazeči. Veřejnosti málo známý zákonodárce za Damašek a příslušník tolerované opozice Hasan Núrí a jeho kolega z parlamentu za město Halab Máhir Hadždžar. Původně se přihlásilo 24 lidí, avšak dvacítku z nich vyřadil ústavní soud.

Volby zcela ignoruje exilová opozice, která je podobně jako její západní spojenci považuje za frašku. Za tři roky konfliktu Damašek vzdoroval všem pokusům politického řešení krize s vydatnou pomocí spojenců z Ruska, Íránu a Číny na mezinárodních fórech. Žádný z těchto států nedopustil, aby byl vyslyšen opoziční požadavek na to, aby Asad z vedení země odešel.

Damašek si místo toho před dvěma lety nechal v referendu potvrdit ústavní změnu, kterou zavedl demokratickou volbu s možností vybírat z několika kandidátů. Ve skutečnosti jde ale o záruku Asadova vládnutí na dalších 14 let, neboť tato ústavní změna umožňuje kandidátovi ucházet se o úřad se sedmiletým mandátem dvakrát po sobě.

Odborník na situaci v Sýrii Fabrice Balanche vypočítal, že volby se mohou bezpečně konat na 40 procentech syrského území, kde žije 60 procent z jejích asi 22 milionů občanů. Z necelých tří milionů uprchlíků v cizině se na volební seznamy zapsalo asi 300.000 lidí a volit mohli minulý týden na velvyslanectvích příslušných států. Přitom některé jako Francie, Německo nebo Belgie to neumožnily na znamení nesouhlasu s pořádáním voleb v době, kdy má syrský konflikt na kontě přes 160.000 mrtvých.

Prezident je v syrském režimu absolutní vládce, kterému se všichni zodpovídají. Je nejvyšším velitelem armády, jsou mu podřízeny přímo všechny bezpečnostní složky. Jmenuje premiéra, vládu a je předseda vládnoucí strany Baas. Rodina prezidenta Asada má podle některých zdrojů patřičný vliv na rozhodování prezidenta, a to zejména jeho matka (Anisa Makhlouf). K vládnoucí rodině patří i prezidentův strýc ze strany matky Muhammad Makhlouf a jeho syn Rami Makhlouf, který ovládá 70% syrské ekonomiky a považuje se za rodinného bankéře Asadovy rodiny.

Současný prezident má také velkou podporu v křesťanské Malúle, jednom z nejposvátnějších míst tohoto náboženství, kde se dodnes mluví aramejsky, tedy jazykem z dob Ježíše Krista. Islámští radikálové zde údajně zničili všechny sochy Ježíše, vyškrábali oči Panně Marii, vypálili kostely a kláštery. Místní obyvatelé proto říkají, že takové jednání nemá nic společného s revolucí, a proto chtějí volit Assada, který je pro ně symbolem menšího zla, uvedl ČRo.

Syrská revoluce začala jako nenásilné povstání proti režimu, inspirované arabským jarem v Egyptě a Tunisku. Reakce režimu na demonstrace byla ale velmi násilná a mnoho demonstrantů bylo zabito, vězněno a umučeno. Armáda některá města jako Homs a Daraá obsadila a rozdělila bariérami a vojenskými stanovišti, kde pak vojáci při kontrolách zatýkali a ponižovali. S postupem času začaly demonstrace intenzivnět a rozšiřovaly se po celé Sýrii; tím vzrostla i míra násilí režimu a začal vznikat ozbrojený odpor.

Od začátku povstání byly zaznamenány případy, kdy někteří vojáci odmítali plnit příkazy a útočit na civilisty. Ti většinou končili buďto před vojenským soudem anebo byli zabiti. Některým se podařilo utéct do zahraničí nebo se schovat. Jelikož revoluce byla z počátku nenásilná, někteří vojáci nebo důstojníci svůj nesouhlas s režimem oznamovali přes sociální sítě a internet jako morální podporu pro demonstranty.

Když ale násilí režimu eskalovalo a začaly se objevovat i náznaky civilního ozbrojeného odporu proti režimu, odtržení vojáci a důstojníci už nezůstali jen u morální podpory, ale začali zakládat vojenské skupiny, které teď tvoří základ Svobodné syrské armády. K Svobodné armádě se časem začali přidávat i ozbrojení civilisté, a to zejména z měst a oblastí obsazených armádou, kde fungoval civilní odpor proti režimu, vysvětluje syrskarevoluce.cz.