MONITOR: Arabský svět před výbuchem? Region čelí dlouho neřešeným výzvám

Mnoho podob arabského světa

Prezidentský mocenský převrat v Tunisku je podle renomovaného deníku zkouškou pro agendu demokracie a lidských práv, kterou prosazuje americký prezident Joe Biden. Jak editorial připomíná, války navíc zdevastovaly dávná centra arabské civilizace.

Hospodářská a sociální rada OSN pro západní Asii tento týden upozornila, že chudoba momentálně trápí 88 % obyvatel Sýrie a 83 % obyvatel Jemenu, poukazuje The Guardian. Dodává, že i státy, které byly kdysi považovány za bohaté, táhne ke dnu nešťastná kombinace selhání místních politiků a covidu-19.

Libanonští politici tak doslova škemrají o zahraniční pomoc poté, co místní měna zcela ztratila hodnotu a obyvatelstvu došly potraviny, palivo i léky, nastiňuje britský server. Podotýká, že v arabském světě přitom panují rozdíly, přičemž nedávná analýza OSN ukázala, že region se dělí na bohaté absolutistické monarchie v Perském zálivu, soubor středněpříjmových zemí s početnější populací, než dokážou pohodlně zaopatřit příjmy z prodeje ropy, válečné zóny ve velkých zemích, jako je Irák, a velmi chudé státy.

"Ropou disponující šejci se derou vpřed a využívají své finanční a vojenské kapacity k rozšiřování svého vlivu, často s katastrofálními důsledky," pokračuje The Guardian. Odkazuje na zmíněnou analýzu OSN, podle níž se v arabském regionu nachází více než 6 milionů uprchlíků a přes 11 milionů vnitrostátně vysídlených osob.

Neexistuje příliš koordinované úsilí k řešení mnoha sociálních výzev arabského světa, například rostoucí chudoby, stále vyšší nezaměstnanosti a přetrvávající nerovnosti žen, uvádí editorial. Doplňuje, že v regionu se šíří ohrožení nedostatkem potravin.

Všechny zprávy nejsou špatné - OSN například chová naději, že se blízká na lepší časy ohledně možného míru v Libyi -, připouští prestižní deník. Zároveň ale varuje, že toto zastiňují pomyslné covidové mraky na obzoru.

Diktatura nenabízí řešení

"Arabský region má více městské populace ve slumech než Latinská Amerika a Karibik, ale méně nemocničních lůžek a polovinu počtu lékařů na 10 tisíc lidí," píše renomovaný server. Přiznává, že tamní diktátorské režimy sice na krizi zareagovaly - egyptské finanční programy například pomohly milionu lidí, zatímco Spojené arabské emiráty poslaly státní zaměstnance s malými dětmi na plně hrazenou dovolenou -, přesto je 95 miliard dolarů, které podle odhadů OSN věnovaly arabské země na mírnění dopadů pandemie, jen zlomkem celkových 19 bilionů dolarů, které na tento účel loni vynaložil zbytek světa.   

Beze změn zůstává ekonomický model, který závisí na vysoké míře importu za dolary získané z prodeje ropy a turismu, poukazuje The Guardian. Vysvětluje, že to vyvolává krize v důsledku velkého zahraničního zadlužení, stejně jako nerovnosti, proti kterým se bouří obyvatelstvo.

Potřeba je změna, přičemž za příčinu problémů arabských zemí označuje britský deník tamní diktatury. Vláda zůstává v moci zpravidla dědičných elit, které zpochybňují, zda je demokracie slučitelná s islámem, upozorňuje editorial. Doplňuje, že obyvatelstvo ztrácí důvěru v zachování institucí, jelikož nedokážou přinést změnu způsobu, jakým jsou řízeny.

"Protestující začali být natolik naštvaní na své vlády, že v Iráku, Libanonu a Alžírsku volali po změně režimu," konstatuje liberálně orientovaný server. Připomíná, že v roce 2019 skončila povstání v Alžírsku a Súdánu pád tamních vládců, tudíž počet režimů svržených v arabském světě v důsledku pouličních protestů od roku 2011 stoupl na šest.

Arabští vládci si myslí, že mohou takovou hrozbu odrazit utužením šroubů, což ale pouze odkládá pomyslné zúčtování, varuje The Guardian. Přiznává, že poklidný přechod k odlišnému společenskému a ekonomickému modelu není lehký, ale zároveň tvrdí, že dobrou správu může arabským zemím přinést jen demokracie se svým systémem brzd a protivah.

Demokracie poskytuje ten nejméně špatný mechanismus pro rozdělení moci ve složité pluralitní společnosti a nemá alternativu, deklaruje renomovaný deník. Editorial uzavírá konstatováním, že benevolentní diktatura je oxymóron a nepředstavuje odpověď na problémy arabského světa.