Erdoğan zasel zrno zkázy? Odborník mluví o sudu s prachem na Blízkém východě

Turecké precedenty

Erdoğan tvrdí, že jeho požadavek na bezpečnou zónu v Sýrii pramení z turecké války proti terorismu, poukazuje odborník. Vysvětluje, že podle Erdoğana jsou Syrské demokratické síly (SDF) stejná hrozba jako Islámský stát (IS).

"To je pochopitelně nesmysl," deklaruje Rubin. Zdůrazňuje, že SDF vznikly k boji s odnoží al-Káidy a IS v době, kdy Turecko tiše - ne-li aktivně - tato teroristická uskupení podporovalo.

Turečtí představitelé také nemohou věrohodně hovořit o teroristických útocích vedených z Kurdy ovládaných částí Sýrie, konstatuje expert. Dodává, že skupiny, které vznikly z Kurdské strany pracujících (PKK) nejsou monolit, přičemž SDF je progresivní a umírněná síla a osobní návštěva regionu každému potvrdí, že tato skupina se nehlásí ke studenoválečnému marxismu PKK.

PKK sama dlouho usilovala o mír a neútočila na civilisty, upozorňuje Rubin. Přiznává, že v terorismu pokračuje odštěpenecká skupina Sokoli svobodného Kurdistánu, avšak doplňuje, že ti neoperují v Sýrii a nejsou napojeni na SDF.

Erdoğan je frustrován tím, že mezinárodní společenství jeho pohled na syrské Kurdy nesdílí a naopak se je snaží podpořit, uvádí odborník. Připomíná, že v tomto ohledu se však turecký prezident může zlobit pouze sám na sebe, jelikož v roce 2006 nastavil precedent po vítězství Hamasu v palestinských volbách.

Západ a umírněné blízkovýchodní státy tehdy Hamas bojkotovaly a změnu podmiňovaly tím, že skupina přijme principy dohody z Osla - zřekne se terorismu a uzná právo Izraele na existenci, nastiňuje Rubin. Dodává, že Erdoğan sice slíbil německé kancléřce Angele Merkelové, že bude respektovat tento mezinárodní konsensus, ale poté pozval představitele Hamasu do Turecka a uvítal je ve velkém stylu.   

V následujících letech Erdoğan podporoval Hamas diplomaticky, navzdory zděšení palestinské samosprávy, i finančně a materiálně skrze prostředníky, vysvětluje expert. "To, že Turecko podporuje Hamas navzdory tomu, že jej jak Západ, tak mnoho arabských zemí označuje za teroristy, podrývá váhu veškerých stížností na západní podporu SDF," pokračuje Rubin. Deklaruje, že největší rozdíl mezi Hamasem a SDF spočívá v tom, že zatímco první skupina se otevřeně hlásí k terorismu, druhé jej odmítá a nikdy neútočí na civilisty.

Zrno zkázy

Turecký požadavek bezpečné zóny v Sýrii je dalším precedentem, který může dohnat budoucí generaci Turků, obává se expert. Konstatuje, že podle Erdoğanových stoupenců potřebu zóny ospravedlňuje hrozba ze strany PKK, ačkoliv nemohou uvést jediný útok z posledních let, který by byl zosnován na Kurdy ovládaných územích.

"Pokud je však důvodem k vytvoření nárazníku minulost, co pak Arméni?" táže se Rubin. Připomíná, že historici se stále více shodují na tom, že masakry Arménů v Osmanské říši za první světové války byly záměrné a většinu svého dnešního východního území Turecko získalo díky teroru a etnickým čistkám arménského obyvatelstva.    

Mnozí Turci budou odmítat rovnítko mezi aktuálním děním v Sýrii a genocidou Arménů před sto lety, zatímco jiní budou namítat, že toto rovnítko je irelevantní, protože Turecko je natolik silné, že žádnou nárazníkovou zónu na svém území vytvořit neumožní, ale to je historicky  krátkozraké, varuje Rubin. Připomíná, že Sýrie, stejně jako Libye, vypadala rovněž silně, a přesto se zhroutila.

Autoritářské země se často stávají sudem s prachem a extremistické ideologie zapálí doutnák, upozorňuje odborník. Dodává, že Erdoğan může být přesvědčen o své schopnosti ukočírovat své extremistické prostředníky, ale jejich vliv se zajisté projeví a syrská odnož al-Káidy i IS se nakonec obrátí i proti Turecku.   

Pokud by jakákoliv radikální skupina zahájila přeshraniční útoky z Turecka do Arménie či Řecka, oba tyto státy a mezinárodní společenství by mohly požadovat vytvoření nárazníkového pásma v Turecku, naznačuje Rubin. Doplňuje, že pokud si Turecko vyhrazuje právo usadit Araby v historicky kurdských oblastech, Erdoğan  vytváří precedent pro Armény a Kurdy, aby žádali usídlení vlastní populace na tureckém území.

"Ve skutečnosti pětačtyřicetiletá turecká okupace Kypru posiluje myšlenku, že je povoleno oddělit velkou část země za účelem ochrany menšin či boje s terorismem," píše expert. Vysvětluje, že dle Erdoğanovy logiky by Kypr mohl požadovat nárazníkovou zónu, která zahrne i tureckou námořní základnu Gölcük a jižní přístavy, odkud vyplouvají turecké lodě těžit kyperské přírodní zdroje.

Na precedentech v mezinárodní politice záleží, zdůrazňuje Rubin. Konstatuje, že Erdoğan se může prezentovat jako brilantní vojenský stratég na úrovni Mustafy Kemala Atatürka, ale zatímco Atatürk postavil moderní Turecko, současné Erdoğanovy kroky mohou naopak zasít zrno jeho zkázy.